Jestli do toho můžu trochu zasáhnout a trochu vysvětlit...
Solingen není značka výrobce. Je to město - Solingen je německé město ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. A proslulo výrobou nožů, tedy už hostoricky tak do současnosti je zde vysoká koncentrace nožířů a nožířských firem, jako u nás dříve Mikulášovice Sedlčany a další. Je předpoklad, že nůž ze Solingenu bude kvalitní, ale nemusí to na druhou stranu dneska být pravda.
Damašková ocel - ono není dokonce ani pravda, že musí reznout. Třeba je i nerez damašek,což je ovšem technologicky někde jinde, než si lidi asi damašek představují - u nerez damašku se práškovou metodou vrství 2 nerez oceli. Ale je to drahé jako sviňa. jinak, uhlíkový (reznoucí damašek) má vlastnosti toho, z čeho je vyrobený. Proto taky třeba damašky z Pakistánu a Indie jsou na draka, protože jsou vyrobené většinou z nekvalitních materiálů (anglicky se pro tyto materiály vžilo označení tin steel - plechovková ocel). Naproti tomu damašky vyráběné u nás, nebo dejme tomu v Evropě a USA jsou většinou, alespoň od prověřených nožířů, kvalitní díky kvalitnému materiálu a zpracování - jak už třeba spomínaný pan Brixi, nebo Dohnal, Karbous, Veselý, Bednář .... a hodně dalších, jsou jich jen u nás desítky.
Cena za damašek se pochipitelně odvíjí jednak od použitého materiálu (pružinovka ze šroťáku řádově koruny X moderní oceli řádově ve stokorunách na čepel) a zpracování - tedy, kolik má damašek vrstev, tedy jak je pracný. Výsledné vlastnosti závisí na zručnosti kováře a nožíře a na použitých materiálech. Při správné výrobě damašek vždycky převyšuje vlastnosti jednotlivých materiálů, které byly použity při jeho výrobě a navíc je krásný. Co se týče údržby, je to naprosto stejné, jako u jiného nože z uhlíkové oceli. Prostě po použití očistit a nejlépe namazat - třeba zakrojením do špeku. Při každodením používíní to ale není nutné, stačí prostě očistitm osušit a nenechávat ve vlhku.
Nerez oceli - rozdělil bych do dvou kategorií - klasika x práškové oceli. U té klasiky je to většinou o tom, jak už tady zaznělo, že se leguje a legury zabraňují korozi, tedy nerez ocel není ve skutečnosti nerez, ale má zvýšenou odolnost proti korozi. A čím vyšší odolnost poroti korozi, tím horší na nůž kvůli vlastnostem. Druhou skupinou jsou nerez práškovky, které mají super dokonalé vlastnosti, ale zase je to vyváženo cenou, kde se můžeme pohybovat jen v materiálu čepele řádově ve stokorunách až tisícikorunách. Dostanete za tyhle peníze ovšem super kvalitu.
Oceli uhlíkové, dnes ve většině případů buď pružinovka (nejlevnější varianta) nebo převládající nástrojové oceli (velmi často třída 19...) jsou sice rezavějící, ovšem ne tolik, jako třeba plech, díky obsahu uhlíku jsou velmi dobře kalitelné, drží ostří a mají odpovídající houževnatost, zvláště při správném zakalení, případně díky parciálnímu kalení (jinak zakalené ostří a jinak zakalený hřbet nože). Ano, vyžadují údržbu, ale zato nabízí relativně levný (míněno materiálově) a velice kvalitní nástroj - samozřejmě opět při správném postupu výroby.
Takže říct, že damašek je kvalitní nebo nekvalitní, to samé nerez to je jako říct, že osobní auto je kvalitní / případně nekvalitní.
To samé je to se Solingenem - je to jako když řeknete, že auto z Detroitu je kvalitní / nekvalitní.
