No, já svoje nástavkový úly vynesl na hůru nad průjezdem, naskládal do nich prázný rámky a pravil, že přijde čas, abych se tomu věnoval. Jenže, člověk míní a včely mění a tak mám úly plné včel, které se tam přistěhovaly bůhví odkud. A tak se v mé rozpolcené duši rvou dva, až tři votroubci...
jeden by zůstal v poloze pozorovatele a bez zásahu lidské ruky by to nechal bujet, pracovat, aby věděl, co se stane když... Ten druhej, hospodář by chtěl vše uvést do pečlivého a racionálního stavu, a pilně se o vše starati, protože to ten navrchu tak zařídil. Nu a ten třetí by to nechal nějakýmu včelařovi, kterýmu ty včely ulítly aji s těma úlama, páč času zrovínka není....
No a já sám jsem z toho taky zkoprnělej a rozličnej.....