Trhání či rekultivace po náletu je opravdový problém. Nemyslím vytáhnout ovocný kořen, nebo mělký smrkový kořen, ale pionýrské rostliny, náletové dřeviny, jako je topol, bříza, olše, vrba.Je to můj každoroční úkol, zrekultivovat nějaký kousek.Chtěl jsem vzít do bezplatného nájmu těch 15 hektarůaž 15 pralesa a i s technikou, s naftou to je pro mne neřešitelný problém.
Jasně že není problém si postavit trhač pařezů libovolné síly, to umíme, potíž je v tom uchopit ten pařez.Takže bagr s podkopem....
Že bude dost času je hrozný kec, protože to může myslet vážně ten, který nezkoušel soběstačnost bez energií.
Budeme kmitat kolem pozemků a zahrádky, připravovat dříví na zimu a tahat jej na dvoukoláku či hřbetě z lesa a sušit seno pro kozy či ovce, sbírat kdeco, abychm v tom dlouhém, neplodném období nescípli hlady.Na půdě budem sušit bylinky a půgéty javorovýho a lipovýho chroští, halouzky s listím.Budem kmitat s jazykem na vestě, protože supermarket bude mít dávno zavřený a přebytky k obchodování i jistotu na příští neúrodu.A někdo si řekne, že bude čas.
Naši předkové to ždářili tisíc let, než dali krajině současný ráz, takže návrat ke kulturní krajině bude opravdu trnitá cesta.Na hektaru je totiž těch pařezů 10 až 15 tisíc......když nepočítám keře.
A do olšiny bych nešel ani omylem, minulý týtem mi bagr trhal pařezy na spodní louce ty pařezy s kořeny vážily přes dvěapůl tuny, i s tou hroudou zarostlé hlíny, řeč je o stáří 17 let.Neuvezl jsem to na čelnáku, padal jsem na tlamu. Já osobně neznám efektivní způsob, ani s naftou a už vůbec bez nafty.Myslím, že další zřízení bude otrokářský systém.