Ahoj kluci, tak mne tu zase na chvilku máte

Mně otec vyprávěl, jak to bylo za války. Táta, když už chodil na měšťanku, tedy 12-15 let starý (ročník 1929), stejně jako hodně jiných puberťáků, jezdil 1-2x měsíčně vlakem na venkov (do Heřmaniček) pro proviant. Na nádraží mu ruksak, později kufr skoro vždy zkontrolovalo Gestapo. Viděli tam pár kilo brambor, jednu, dvě lahve mléka, kus špeku, králíka nebo slepici, vejce, cibuli, mrkev, jablka, hroudu másla a kastrůlek nebo sklenice se sádlem, sklenice medu, pytlík mouky a pecen chleba. Pokývali hlavou, zavřeli kufr a odmávnuli ho. Bylo jim jasné, že vnuk jel k babičce a dědovi pro jídlo pro rodinu.
Zatýkali jen lidi, co vezli 20 kilo masa nebo plný kufr klobás, tedy, jídlo evidentně na šmelinu. Prioritou Němců byl klid, pořádek a najedený dělník, vyrábějící munici a zbraně pro válku.
V tom sovětském Rusku to bylo často a místy i trochu jinak.. Když se zakládaly kolchozy, tak mužici přes zimu sežrali voly, aby je namuseli na jaře dát do kolchozu. Na jaře tak nebylo čím orat a Ford musel Stalinovi poskytnout licenci na výrobu traktorů.
Mužici neuměli jezdit traktorem, rozbíjeli je, ne úmyslně, ale volant holt nejsou opratě..
Zašantročené obilí se skladovalo v podzemních jámách, aby je ČEK-isté nenašli, a tam bylo kontaminováno plísněmi. Na to také hodně lidí umřelo.
Co se smrti hladem týče, opravdu to trvá hodně dlouho, viz nově založené vlákno o ozdravném a očistném hladovění v oddělení Medicíny..