K tomu jsou přátelé, aby chápali potřeby a pocity..
Rozdělávat oheň samozřejmě nemusíš, když si koupíš v krámě zapalovač, dokonce ani tvořit vlastníma rukama cokoli nemusíš, to je jasný, v obchodeš najdeš cokoli, co potřebuješ a ještě víc, co vůbec nepotřebuješ......
Ale umejt se vlastním mejdlem, svítit vlastní svíčkou, jíst vlastní jídlo,pít víno nebo kořalku z vlastního ovoce, na vlastní chleba si namazat vlastní máslo a nedej bože i med, to jsou pocity, který nelze vylíčit, ani ten pocit, když si krk zachumlám do šály z vlastní vlny od vlastní ženy.
Celej život se řídíme pocitama a ty nejzákladnější, atavistické máme jako nechat spát a necht si nalejvat pocity pomocí ordinace v růžové zahradě 22 řady...Každej to máme jináč, to je jasný.Lidi měli k sobě mnohem blíže, byli to bratři a sestry před bohem, pomáhali si při práci, při žních i při mlácení zrní, pomáhali si neustále, protože jim nic jiného nezbývalo, chodli spolu do kostela, na poutě, o památkách se veselili, na funusech truchlili, protože neměli nic, než jeden druhýho.Nikdo jiný to za ně neudělal.
Kdo komu dnes pomáháte? Kolik dáváte na děcka v chudobinci, kolik dáváte potřebným chudákům, kolik fur dříví rozvezete chudým, jak se to dělávalo,kolik pecnů chleba dáváte chudým při dožínkách, nebo o masopustu..... jakou máte vnitřní potřebu pomoci druhým? Takže empaie nám chybí, pokora a ........Nemůžeme pochopit naše předky v této syntetiké digitální době, plné lží a klamů....Dělí nás příliš tlustá bariera času a pocitů.
Netřeba z toho být nějak rozvrkočený či rozličný, to je úplně normální.Někumu to nestačí a tak vznikají společenstva staromilců, jehož jsem sám platným členem. Hrdým a veselým.Kůň byl bohem stvořen k tahu a člověk k práci.
