Mám za sebou párhodinový kurs ZdrSem (myslím se to tak jmenuje), má to být "škola hrou" a platí to zaměstnavatel.

Původně jsem byl k poskytování první pomoci jakožezraněným-figurantům-v-"reálných"-situacích dost skeptický, s odstupem jsem si názor opravil - přeci jen to má něco do sebe.
Proč?
1. "zranění" vypadají dost reálně, z některých dokonce teče "krev" (už to někdo nedává, mě to přišlo jako když se porcuje drůbež, nic nechutnýho)
2. je jiné poslechnout si, co vše je třeba udělat a jiná věc je nepřehlédnout "dítě ztrácející vědomí" vzadu v sedačce u "havarovaného" auta
Obsahem pochopitelně byla i masáž srdce atd...
Překvapilo mě, že se tolik nelpí na dýchání z úst do úst, má ho dokonce nahradit silný (maximální možný) záklon hlavy a případná masáž srdce...
Doporučil bych to? Ano s tím, že nemám srovnání, nikdy jsem nic podobného neabsolvoval.
Nejdůležitější postřeh pro mě byl, že na otázku pracovnice linky 155 do fiktivního telefonu: "A kde je teď ten pes?" (Fiktivní velepes, který dost šeredně zřídil dvě figurantky) není nejlepší odpovědět: "Tamhle! Jdu po něm!" a hodit fiktivní telefon kolegovi s tím, že: "I, vem to za mě." Dost to tu chuderu vyvedlo z konceptu.