popola mám haldu, ale je vonku na daždi... dáva sa tam z akého dôvodu /nejaká dezinfekcia či navzdušnenie/?
Každá rostlina odebírá ze země minerály. Když se to, co na poli vyroste, na to pole nevrátí, postupně se zásoba minerálů vyčerpá. Ve spolupráci kořenů stromů a jiných hluboce kořenících rostlin s mikroorganismy se minerály doplňují z podloží, ale odtud lze brát jen to, co tam je. K zajištění dostatečného zásobení rostlin minerály v celé potřebné škále je popel velmi dobrou alternativou, protože v ohni zbydou ze dřeva především minerály - vedle nespáleného uhlíku. Alternativou je hnojení práškovými horninami, kde je ale třeba dbát na vyváženost, přičemž hnojení vápencem (Ca), resp. dolomitem (Ca+Mg) je nedostatečné.
Škála potřebných minerálů zahrnuje vedle Ca (vápník), Mg (hořčík) a K (draslík), což je skupina sekundárních makroprvků, také
skupinu esenciálních mikroprvků, což jsou:
Fe (železo), Mn (mangan), Zn (zinek), Cu (měď), B (bór), Mo (molybden), Cr (chrom) a Ni (nikl)
a skupinu tzv. přínosných (beneficial) mikroprvků, což jsou:
Na (sodík), Si (křemík), Co (kobalt) a Se (selen).
Kromě toho má každý rostlinný organismus své "chutě" - např. jitrocel syslí germánium, kakost rádium, mochna husí lithium, některé rostliny chtějí chlor atd. V různých růstových stadiích pak může konkrétní rostlina potřebovat různé minerály. To řeší tak, že její kořenový systém nabízí různé "pamlsky" mikroorganismům, které dokážou právě potřebný minerál rostlině zpřístupnit, a na tomto principu stojí velmi složitý systém půdní symbiózy. To také znamená, že si rostlina lépe poradí s běžnou úrovní minerálů v půdě, příp. i s mírným přebytkem než s nedostatkem některého z nich.
Minerály se účastní všech důležitých reakcí v rostlinných i živočišných organismech - od trávení, přes absorpci živin, získávání energie, rozmnožování, výrobu bílkovin a schopnost bránit se před patogeny. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že při dobrém a vyváženém zásobení minerály rostliny i lidé podstatně lépe odolávají nemocem a napadení různým hmyzem.
