TNT - chápu, souhlasím a rozhodně jsem to nemyslel tak, že dítě nikdy ne za žádných okolností...psal jsem svůj pohled (z pohledu dnešního světa na základě zkušeností, které jsem sám se sebou získal během dosavadního života). Prostě pokud bych si mohl vybrat, tak než riskovat že se narodí (třeba) dítě natolik "poškozené" vinou radiace že stejně nebude schopné samostatného života, raději početí dítěte odložím. Totéž v případě že letos ledva uživím své dosavadní děti. I kdyby se nám mělo narodit postižené dítě v dnešní době, tak prostě NEVÍM jak bych se zachoval (pevně VĚŘÍM že bez ztráty kytičky) - snad jsem připraven se postarat o všechny své blízké, i o ty, kteří neměli na začátku dobře "rozdané karty".
A jak píšete (TNT + K.Vancura) jak to bude v reálu zjistím, až taková situace nastane. (Třeba Zloděj: hypotetická situace v PA světě pokud mu trochu zvalchuju hřbet a pustím ho, možná se vrátí a možná se bude chtít mstít. Uvědomuju si to, přesto si nemyslím, že fyzická likvidace by byla nejlepší řešení. Špatné by možná nebyly nucené práce, jenže pokud ho nebudu mít čím krmit, odsoudím ho k smrti hladem v okovech a to se mi ekluje ještě víc. A tak můžu pokračovat donekonečna.)
Moc dobře si uvědomuju totální nedostatek antikoncepce a potřebu fyzického i psychického uvolnění při sexu...i to, kam by to mohlo vést.
Taky je mi jasné, že bych nejspíš nedokázal (jakémukoli) dítěti zkrátit jeho trápení (opět jedna z věcí, jíž si MYSLÍM teď).
Naprosto netuším, jak bych jednal v případě, že by kamarád měl něco nutného pro přežití mých dětí (třeba poslední antibiotika na světě) a nechtěl se rozdělit.
Oproti tomu (na základě zkušeností) snad vím, jak bych v některých situacích jednal.
Prostě už jsem v pár vyhrocených situacích byl, pokud to někoho zajímá (a pokud ne, ať přeskočí kurzívu), tak ta nejextrémnější byla, když jsem jednou ještě coby vedoucí Skautů stál proti dost ožralýmu magorovi s nožem, který nám přišel vysvětlit, že jsme na jeho pozemku (bylo to začátkem listopadu, louka byla dost daleko za dědinou a byla posekaná - nic jsme nezničili, nic nezdupali...) a on nás tam nechce. Samotného mě překvapilo, že jsem se jeho nože nebál, byť jsem sám žádnou zbraň neměl. Taky mě překvapilo, že kolega vedoucí, který trénoval Shao-lin Kempo (snad jsem to napsal správně) tedy bojové umění a často a rád se tím chlubil velice rychle vyklidil pole. Podle jeho řečí jsem čekal, že bude rád, že si to má na kom vyzkoušet v praxi, nebo že mě aspoň bude krýt. Ale strach jsem měl-o děti. Ty se podařilo dost rychle odehnat, měli jsme tam tenkrát dost schopných dospívajících - věděli co se od nich čeká a postarali se. Tomu magorovi omluva a nabídka náhrady škody (žádná nevznikla, přesto ctím soukromý majetek) nestačila. Prostě si chtěl cosi dokázat. A když jsme tam zbyli sami dva a já přemýšlel jaký mám šance ho odradit, nebo jestli ho stačím zlikvidovat včas a co všechno budu muset udělat abych ho zneškodnil (jak jsem psal, byl ožralej nebo sjetej) nebo on stihne pobodat mě...pomalu jsem začal chápat, že jestli ustoupím, nezbavíme se ho dokud neodjedeme (měli jsme spát na chatě v dědině). Pořád vyhrožoval co mi všechno udělá, tak jsem se začal připravovat na rvačku (měl jsem na sobě aspoň armádní blůzu, tu jsem sundaval a začal ji namotávat na levé předloktí - naprosto netuším, jak mě to napadlo). V tu chvíli vycouval. Stál jsem na louce a čekal, dokud nebude aspoň sto metrů ode mě, pak ještě na dálku vypyskoval cosi o tom, co všechno komu udělá jestli nás tam ještě jednou uvidí. Pak jsem taky odešel. Celou noc jsem nespal a slídil kolem chaty, co kdyby. Ale klepu se jak drahej pes ještě teď, když si na to vzpomenu...pár let jsem se o tom odmítal zmiňovat jinak, než hodně útržkovitě. A při tom o nic nešlo...
Myslím si, že jsem neselhal - nikomu se nic nestalo, žádná policie, žádná krev a modřiny, žádný nic. Jenže jsem často přemýšlel, co bych v nějaké takové situaci dělal, jak bych se choval a jaké řešení by bylo nejlepší.
Pár autonehod jsem už taky viděl, u pár i pomáhal, ale nikdy ne oživování, jedna "oběť" byla v šoku ale sanitka tam byla do 5 minut, takže o tolik zase nešlo. Dvě hodně škaredý (naštěstí už u obou už byli hasiči a sanitka, zastavil jsem a nabídnul pomoc, protože mám služební "pojízdnou dílnu" - tedy pajcr, flexa, nůžky na plech - naštěstí o to nestáli). Vždycky jsem pak odjel, zastavil na nejbližším možném místě vykouřil celej vyklepanej aspoň tři cigára, odplivnul si a pak pomaloučku polehoučku pokračoval v cestě...a jak tvrdý nepiju, tak na panáka kořalky jsem měl strašnou chuť.
Pro mě je tohle téma o tom: přemýšlet nad tím a umět si přiznat, že byť v některých situacích vím co bych dělal, protože jsem něco podobného už zažil, tak to zdaleka nemůžu vědět vždy a za všech okolností.
Pokud nad tím alespoň přemýšlím, dokážu v některých situacích lépe odhadnout své jednání, protože jsem nad tím koumal, jsem ochoten si možnost takové situace připustit.
Nebo si aspoň myslím, že vím co bych za žádných okolností neudělal (třeba mučení při výslechu - líbí se mi postup britské armády při výslechu pilotů luftwafe - jednali s nimi jako se sobě rovnými, brali je s sebou do důstojnického klubu...a oni se časem rozpovídali sami. Všichni. A nelhali).
A pak jsou taky situace pro mě z dnešního pohledu neřešitelné, prostě sám sobě přiznám jedno velké: NEVÍM, NETUŠÍM. Podle mě to není pro začátek nejhorší.
Jakoukoli PA situaci nevidím jako cestu k "očistě" tohoto světa. Netěším se na to. Nevidím se jako někdo, kdo bude spolunastolovat nový, lepší řád. Chci prostě co nejlépe žít. Teď i v budoucnu.
