Ešte jedno oblúbené plemeno u drobnochovatelov: http://www.chovzvirat.cz/zvire/3523-australky/
Do kamene vytesat. Mám, znám, nedám dopustit. Super drtič na odpad, snůška srovnatelná s hybridkami z rozvozu (při stejném krmení) nepočítal jsem to, ale tipuju kolem 150 vajec, odolnost někde úplně jinde. Shánčlivost? Bezvadná. Sežerou všechno a na chvíli se nezastaví - když mají kde, hrabou, loví...shání. Ke snůšce: krmit je směsí, v zimě jim svítit aby měly delší den a nejlíp ještě topit, určitě z nich vyždímu víc...ale já je mám opravdu jako drtič odpadu a zdroj "biovajec". Výtěžnost masa z kohoutů obstojná, ale s brojlerem se to nedá srovnávat...
Nemají nijak extra velké hřebínky, kohout mi nikdy neomrznul.
Nevýhody? Jsou celé černé a tak špatně snáší horka, takže to chce mít aspoň zastíněný výběh.
Ad. Hedvábničky: vyplatí se mít spolehlivou kvočnu. Klidně i proto, aby veliký slepice snášely veliký vejce a malý slepičky seděly na vejcích. Líheň je fajn, ale bez elektriky...
Ad. Plymutky - po těch jsem taky šilhal, ale pro měje to passe protože nejčastější jsou bílý a tuším červený a takový u mě moc dlouho neobstojí - banditi útočej z vrchu a nemilosrdně. Bílá je pro ně jasnej cíl, červená horší, ale taky lákavej. Černých si moc nevšímají (koneckonců i proto ty australky). Kámoš má bílý (plymutky) a tvrdí, že by neměnil. A myslím, že nekecá. Jen mu minulej teden trochu omrznul kohout - laloky a hřebínek mají větší než australáci. Takže se můžu poptat.
Dalším plemenem, o kterém jsem přmýšlel jsou rodajlendky
https://www.google.cz/#q=rodajlendky ale skončilo to na tom, že u nás jsou nesehnatelné v černé barvě. A krmit messerschmitty fakt nepotřebuju.
Slepice ovšem přinášejí spoustu nezapomenutelných zážitků (a pro jiné spoustu otázek třeba)...jde o to z čího pohledu se na to člověk dívá. třeba letos na Novej rok si ráno sedím na WC a najednou řve někde blízko kohout - přišlo mi to divný, protože kohoutí district je úplně jinde. Tak kouknu z okna - kolem profrčel kohout a za ním kmotra Zrzavá (to je dost novinka, asi ji vyhnal hlad)...starej kohout je mazanej, roztáhnul perutě a vzal to přes údolí (asi 30m) na střechu hospody. Tak jsem natáhnul trenky, popadnul dvojku a šel to vobčíhnout - kdo ještě zbyl krom kohouta. Nebylo to zlý, vzala dva letošní kohouty. A ještě na mě čuměla zpoza plotu - kohouta v hubě. Tak jsem na ní namířil...řek´ si že je to vlastně moc pěkný zvíře (opravdu se mi líbila) a poslal jí pozdrav - asi 5m mimo (byla ode mě max. 20m, kdybych chtěl, už mám její chvost na klobouku a kůži u postele). Asi jí ta lekce stačila. Už se neobjevila.
No, optikou kamarádky co u mě spala: prej si ráno (jaký ráno, bylo devět!) na Novej rok představovala jinak, než že hrábnu na skříň, popadnu flintu (proč prej někdo má flintu na skříni v ložnici - kdyby přišla liška, proč asi? A to ještě neví zdaleka všechno
až se koukne ... nebo vleze na půdu...
), zavrčím něco o lišce a srovnaným skore a v trenkách a kanadách na dvacet minut zmizím, vrátím se vymrzlej a začnu vařit grog...takže ze mě slepice určitě ano!
To jak jsme s hospodským sundavali kohouta ze střechy (nechtěl dolů, nechtěl, ale musel!) je jiná kapitola.