Chápu minimalismus jako snahu vyjít s minimem, ať už z jakýchkoliv důvodů a v jakékoliv situaci. Pro někoho to může být póza, čili jen divadýlko, protože si tím dodává důležitosti a ukazuje, že je lepší než ostatní; pro jiného to může být výzva, prubířský kámen síly vůle, bytostná potřeba vyzkoušet si, zda na to mám.
Bezpochyby se však lze v každé situaci zachovat "normálně" nebo "minimalisticky" (racionálně, udržitelně, ...).
Každý živý organismus se instinktivně snaží z každé situace pro sebe získat maximum (tj. chová se "normálně"). Ve chvíli, kdy se domůže dominantní pozice, má však všeho nadbytek a z hlediska přírodního výběru a vývoje se stává nepoužitelným, protože svou dominancí eliminuje tlak přírodního výběru, takže začíná degenerovat, protože na přebytek se dojíždí stejně jako na nedostatek. Z této situace je jediná udržitelná cesta, a to racionální skromnost čili minimalismus založená/ý na snaze o zohlednění racionálních zájmů všech ostatních zúčastněných. Často není třeba zahrnout do tohoto hodnocení zájmy všech (což je reálně dost těžko možné), stačí vzít v úvahu zájmy nejbližšího okolí.
Příklady:
- mohu si dovolit jet na dovolenou na Seychely a válet si tam šunky u moře. Místo toho strávím dovolenou např. tím, že se budu něco učit (co nejblíž) nebo někomu pomůžu (viz Sahawův inzerát a WWOOF).
- mohu se třikrát denně ládovat masem, ale dám si maso jednou týdně, protože maso 3x denně v prvé řadě škodí vlastnímu organismu, je to náročné na zdroje, bezohledné vůči zvířatům, hladovějící části lidstva, planetě, ...
- mohu si každý rok pořídit větší a větší televizi, ale vzhledem k tomu, že televize je jen způsob, jak lidem vymývat mozky, stačí mi ta 13 let stará a dokud neklekne, novou kupovat nebudu. A možná ani potom už ne.
- mohu svou práci flákat a nasekat co nejvíc výrobků s co nejnižšími náklady nebo do nich dokonce zabudovat eliminační prvek, který je po nějaké době vyřadí z činnosti. Protože si ale vážím svého dobrého jména a čistého svědomí víc než peněz, protože se tím zbytečně plýtvají zdroje, protože to není udržitelný směr rozvoje, snažím se dělat svou práci co nejpoctivěji.
Čili minimalismus není otázkou toho, zda na to finančně mám nebo nemám (a zda mám potřebu se tím chlubit nebo ne). Je to otázkou toho, zda na to mám duševní vyspělostí, schopností se ovládnout a nechovat se jako instinktivně jednající zvíře.
V době po PA bude schopnost existovat minimalisticky výhodou.
Divočák bude zuřivě shánět naftu do svých hospodářských strojů a zoufale bránit svůj statek a polnosti. Nebude spát, protože kolem bude příliš mnoho hladových, takže nebude schopen ohlídat svá zasetá pole a svůj pasoucí se dobytek.
Sahaw se spokojeně nakrmí listím ze stromů a divokou mrkví a ustele si v přístřešku v mechu a spadaném listí. Nic kromě svého oděvu a nože nemá, nic mu nemohou vzít, nic nechce mít, a tudíž je flexibilní, volný a jeho šance na přežití jsou nesrovnatelně vyšší. Trpělivě počká, až se ti hamouni vzájemně vyvraždí a pak se ujme toho, co po nich zůstalo.
