U toho uhlíkovýho filtru bych šel do nějakého skřínkového, kastlového provedení, kam by se to uhlí nasypalo až při potřebě, do té doby by bylo hermeticky uzavřené v igelitovém pytli, nebo hermetické nádobě.Kvůli načichnutí pachama,....kliku , nebo nuceném s el ventilátorkem.
Ne ne !
Já bych uhlí nasypaný ve velký vrstvě nepoužil.
Několik pytlíků , proloženejch distančním kroužkem.
První pytlík - vrstva pobere mimo jiný prach, ale taky mlhu. (většina plynů se aplikuje jako aerosol.)
První pytlík bych asi jistě nepálil, ale zakopal dost hluboko. Při pálení by se dostalo znovu spousta svinstva do luftu.
Distanční kroužky budou sloužit k utěsnění rantlů těch pytlíků. V kraji by mohla bejt slabší vrstva, a proto tamtudy může něco proniknout.
Když tak o tom přemejšlím, možná by to chtělo papírovej filtr, asi vícevrstvej, jako předřazenej. potom v druhý pixle dvě - tři vrstvy uhlí, a znova v další pixle dva - tři další pytlíky s uhlím.
Kdysi, když jsem byl na vojně, za dob hlubokého míru, používali chemici jakýsi trubičky s detekčním materiálem a pumpičku.
Párkrát se cuclo, a podle barvy se poznalo, jestli je - nebo není dejchatelno.
V nějakým časáku jsem četl o Americký armádě, co se pošťuchovala se Sdámem.
Jednotka, nežli sundala masky, vybrala (!) jednoho vojáka v jednotce, kterej první sundal masku. Když se začal dusit, dali mi masku nazpátek a pokusili se ho vzkřísit.
No, muselo to bejt sexi, to mi povídej !
Abych to nezakecal, nedalo by se zjistit, co to bylo za detekční trubičky ? Něco jako alkohol test starý generace. Taky to měnilo barvu. Profukovalo se to pumpičkou, asi jako pumpička na kolo.
