V noci na dnešek jsem dočetl knihu od George Friedmana Ohrožená Evropa (originální název Flashpoint). George Friedman je zakladatelem a ředitelem agentury Stratfor.
Zde je recenze na knihu
http://www.obcinst.cz/evropske-konflikty-neskoncily/Velká část knihy je věnovaná historii Evropy a popisu nedávného vývoje jednotlivých zemí.
Pro toto fórum má z knihy asi největší význam jeho odhad/předpověď pro vývoj Evropy.
Z geopolitického pohledu považuje Evropu za velký poloostrov euroasijského kontinentu, poloostrov hustě osídlený a rozdrobený na mnoho států. Za hranici mezi evropským poloostrovem a evropskou (ruskou) pevninou, kterou ovládá Rusko, považuje linii od Petrohradu na jih k Rostovu na Donu. Za tradiční Evropu označuje území Německa jako nejsilnějšího evropského státu, Francie, Velké Británie a okolní státy. Území od východní hranice Německa a Rakouska až k linii ruské pevniny označuje jako Pohraničí. V Pohraničí se snaží uplatnit vliv Německo a Rusko a každý se snaží buď pohraničí ovládnout, nebo vytvořit nárazníkovou zónu proti druhé zemi.
A teď k předpovědím v knize.
Tvrdí, že Evropská unie se rozpadne. Evropskou unii tvoří čtyři Evropy: německá Evropa, které se daří dobře, zbytek severní Evropy, které se daří, ale ne tak dobře jako Německu, středomořská Evropa, která zápasí s nevýkonnou ekonomikou, velkou nezaměstnaností a nebezpečím muslimské migrace a konečně východoevropská koalice v Pohraničí, která je ohrožena Ruskem. Všechny čtyři Evropy mají rozdílné vnímání reality a odlišné zájmy. Fridman nevidí způsob, jak jejich zájmy skloubit, proto se Unie rozpadne.
Proti rozpadu existuje snaha evropských ekonomik vyvážet do okolních států a budou se zřejmě snažit zachovat zónu volného obchodu v Evropě, proti tomu půjde ochranářská opatření a celní bariery jednotlivých národních států, které se zavedou v případě rozpadu.
Německo je nejsilnější evropská ekonomika, která je závislá na vývozu, když nebude vyvážet, nebude se mít dobře. V blízké době se Německo musí rozhodnout, zda udělá alianci s Ruskem (to má výhodu, že Rusko má dost surovin a tolik obyvatelstva, že to Německu poskytne dostatek levné pracovní síly, ale Rusko by mohlo nadále zůstat slabé a nevýkonné a nemělo by dost prostředků, aby zaplatilo německý export – tedy v tom případě by to byla pro Německo past), nebo se postaví za východoevropskou koalici nebo se bude připravovat na rozpad Ruska.
Velká Británie bude následovat Spojené Státy a Evropa jí nebude příliš zajímat. Vylučuje konflikt mezi Evropou a Británií, protože Británie z Evropy potřebuje jen státy na březích Severního moře, kam směřuje část svého vývozu, proto se zájmy Německa a Británie míjejí a nejsou v konfliktu.
Na tradiční válečné linii mezi Německem a Francií také nepředpokládá žádnou válku, ale nemůže ji zcela vyloučit. Zájmy Francie a Německá se začnou rozcházet a už nebudou tvořit pevné jádro Evropské unie, ale jejich zájmy nejsou protichůdné a nebude důvod ke konfliktu.
Friedman neočekává v Evropě velký válečný konflikt, jako byly světové války. Ale rozhodně očekává, že po snížení prosperity Evropské unie se obnoví tradiční nevraživosti a vypukne více válečných konfliktů podobných válce v bývalé Jugoslávii nebo válce na Kavkazu mezi Arménií a Azerbajdžánem.
V současné době je hlavní evropský konflikt na Ukrajině, na kterou tlačí Rusko. Friedman si myslí, že Rusko nechce Ukrajinu okupovat, ale udělat z ní závislou zemi jako je Bělorusko. Evropa má zájem o zachování nezávislé Ukrajiny jako nárazníkového pásma mezi evropským poloostrovem a ruským kontinentem.
Dále se Rusko v současnosti snaží uplatit Maďarsko/Slovensko (geopoliticky mu splývají). Rusko je sice slabé, ale na uplacení Maďarska/Slovenska stačí málo, bude to pro něj přijatelné. Tím se mu podaří od sebe izolovat tradiční ruské nepřátele Polsko a Rumunsko a tyto státy se budou muset s Ruskem nějak dohodnout/podřídit.
Spojené Státy vstoupí do fáze izolacionismu a nebude se jim chtít příliš angažovat v zahraničí. V Evropě budou intervenovat jen v případě nejvyšší nutnosti.
Turecko zařazuje do Evropy, protože Turecko vždy mělo a má vliv na evropské záležitosti. Friedman si myslí, že končí éra, kdy Turecko ovládali sekularisté, kteří chtějí do Evropské unie, a Turecko bude muset vytvořit novou stabilitu s tureckým obyvatelstvem, pro které je muslimská víra důležitá (této části obyvatel je Evropská unie lhostejná).
Zajímavá byla část kapitoly o Turecku věnovaná Kurdům. Po 1. světové válce nebyl vytvořený Kurdský stát, protože Kurdové obývali strategicky významné hory na pomezí Turecka, Sýrie, Iráku a Iránu. A žádná z těchto zemí nechtěla připustit, že by některé z nich získala vliv v Kurdském státu a tím získat strategickou výhodu oproti ostatním zemím, proto si Kurdy rozdělili mezi sebe. Kurdové tvoří v Turecku asi 20 % obyvatelstva. Turci je nesnáší. Současně však iráčtí Kurdové ovládají ropná naleziště na severu Iráku a Turecko nutně potřebuje jejich ropu, aby se vymanilo ze závislosti na ruské ropě. To se bude muset vyřešit a ze stejného důvodu budou vznikat konfliktní situace na Kavkazu, aby Turci měli přístup k ázerbájdžánské ropě.
Evropu bude ohrožovat muslimská migrace, která vyvolá vnitropolitické posuny v jednotlivých zemích. Migrace bude Evropu ohrožovat, protože muslimové se nebudou chtít asimilovat a Evropané je ani nebudou chtít přijmout do své kultury, která je příliš složitá, aby ji někdo cizí mohl akceptovat. Už sám koncept multikulturalismu v sobě nevyjádřeně zahrnuje, že migranti budou žít odděleně od evropského obyvatelstva (to jsem si neuvědomil).
Obecný problém Evropy je, že je příliš bohatá a současně příliš slabá. To bude lákat všechny barbary z okolí. Evropa má malé ozbrojené síly. Ale to se může velmi rychle změnit (uvádí příklad Německa z let 1934 a 1938).
O České republice je v knize jediná zmínka, a to o pokojném rozchodu se Slováky. Toto rozdělení dává za příklad při rozdělení Belgie nebo vystoupení Skotska z Velké Nritánie.
A je tam toho spousta dalšího. Určitě to stojí za přečtení :-)
Osobní poznámka. Občas mi připadal překlad do češtiny zvláštní a nepřesný. Asi museli s překladem pospíchat, protože první vydání v angličtině vyšlo v roce 2015 a české vydání vyšlo na konci roku 2015. Chyby v překladu mi kazily pocit ze čtení knihy.
Osobně mám rád věcné knihy, beletrii téměř nečtu. Do této knihy Friedman hodně míchal rodinou historii, jak prchali po válce z Maďarska a Československa a zážitky z cest po Evropě. Proto se mi víc líbila jeho předchozí kniha Příštích 100 let.
