Recepty na konzumaci cukrové řepy

[Ormien]

Čistě z nenechavosti jsem posbírala pár osamělých cukrových řep - bulviček - na okraji vzorně porytého pole. Občas nastrouhanou řepou přilepšuju slepicím.
Nenapadají někoho nějaké recepty na kuchyňské zpracování? Znám řepánky, používám nastrouhanou řepu do placiček a la lívanečky, strouhám ji do salátů (např. do mrkvového salátu), trochu jí dávám do sladkokyselého zelí, dá se přidávat do polívek, dá se smažit jako hranolky nebo chipsy, rozvařená se dá použít jako základ pudinku - budu vděčná za další tipy...
Na základě Májina dotazu na osivo cukrové řepy jsem v červnu objednala semínka nehybridní cukrovky a zasadila je. Má-li někdo pocit, že to bylo na cukrovku pozdě, konstatuji, že mé tři cukrové řepy mají k dnešku viditelný průměr dobře 15 cm a to ještě netuším, co se skrývá pod zemí. Dokud nebudou hlásit mrazy, nechám je na záhoně...

[milo1944]

Můžeš prubnout řepnej sirup.
Řepu nastrouháš nahrubo, dáš do kastrolu a zaleješ vodou, aby byla potopená + trochu navíc.
Musí se trochu míchat, alespoň ze začátku, aby s nechytla na dno.
Tak po hodině se scedí, vymačká v sejtu kulatou naběračkou.
Vymačkaná řepa se vrátí do hrnce, znova zaleje vodou, a znova vaří.
Vymačká se podruhý, oba vývary se slejou, a vaří se dokud nemají požadovanou hustotu.

Sirup je sladkej, ale není to nic extra. Hodí se tak do bylinkovýho čaje, nebo do těsta.

=  =  =

Jó. A o řepánkách mi ani nemluv
Kamarád si je pochvaloval, a tak já, zvědavej, jsem se k němu vnutil na okoštování.
Seděli jsme za stolem, a jeho paní vytahovala z trouby jednu cihlu za druhou,
nežli jsem do sebe dostal jednu, Jarda měl v sobě tři.
A pobízel, abych si ještě vzal.
Nebyly nějak špatný, to ne, ale ta jedna mi stačila až do dneška

[TNT1973]

podla rozpravania starsich sa cukrova repa pridavala do zavaranej cvikli.udajne chyti na nerozoznanie aj farbu aj chut cvikli

[Ormien]

Milo: řepánky jsou buchty, k jejichž makové náplni se přidává nastrouhaná řepa. O jakých "cihlách" to píšeš? Naše babička je měla vždycky moc dobrý - věděla, jak je ochutit. To já už dnes neumím a její recept nemohu najít. Bezpochyby tam patří trocha skořice a něco málo rumu:)

Řepný sirup není hotové jídlo, je to polotovar. Ten taky znám, tím spíš, že můj dědeček uměl vařit cukr, což je jedno z "tajných" umění, které se jinak dědí z generace na generaci mezi cukrovarníky.

[milo1944]

  Ormien =
Ty řepánky byly 3, slovy tři na plechu. Prostě velikost cihly ! Tak velký buchty nebylo možný ani přehlídnout, natož sníst 
Uznám, že byly dobře udělanýa ochucený, ale ta strašná velikost, ta mě dostala   

===

Ono se vlastně nejedná o sirup, ale roztok cukru s melasou.
Pokud chceš cukr, není to nic složitýho. Varem zvýšíš koncentraci cukru v sirupu. Po ochlazení cukr skrystalizuje. Nasycenej roztok cukru za varu má víc cukru, nežli ochlazený roztok. Z něho se krystaly vyasadí. Hustá tekutina vypadá, jeko by v ní byl píseček 
Na hustém sítě se krystaly cukru oddělí.
Krystaly cukru se po okapání prolijí horkou vodu, která odplaví (i s částí cukru) melasu.
Cukr se nechá usušit.
Získáš tak "cukr krupici".
Pokud ho rozpustíš ve vodě - teda za horka nasycený roztok, ten ochladíš.   
Tak získáš "cukr krystal"

Melasa se používá na krmení. Přidává se prasátkům, ale opatrně. Kdž se po**rou, tak zhubnou, a to nikdo nechce 

(Mimochodem -- když si prohlídneš cukr - krupici z obchodu, uvidíš, že zrna jsou "zakulacený". Po má na svědomí ono promejvání.) Občas se dostane ke koupi "cukt polosvětlá krupice. To záleží na intenzitě promejvání.

Takhle je možný cukr podomácku rafinovat, ale je to časově i energeticky dost náročný, proto se to doma dneska běžně nedělá.

Já jsem žil nějakej čásek v polabí, a to je řepařskej kraj. Znám pár lidí, kteří se s tím zabejvali.
Vyžaduje to krom času taky sporák na topení, kterým se doma topilo na teplo. A při tý příležitosti . . . 

[Ormien]

Pravé řepánky jsou buchtičky jednohubky nebo maximálně na dvě sousta.

Už jsem psala, že řepný sirup zvládám a krystalizaci cukru z něj tím pádem taky, tím spíš, že mám základy chemie.
Pojem "roztok cukru s melasou" je ale zavádějící. Řepný sirup je z hlediska fyzikální chemie zahuštěný výluh z cukrové řepy. Obsahuje tedy nejen cukr, nýbrž i řadu minerálních látek, které v řepě jsou. Při výrobě cukru se tento výluh čistí, filtruje a čeří (tedy sráží se z něj nežádoucí látky), a to pomocí vápna a oxidu uhličitého. Melasa je pak to, co zbyde po oddělení vykrystalizovaného cukru. Obsahuje nejen původní složky řepy, nýbrž i zbytky vápna a ostatních chemikálií používaných k zpracování prvotního výluhu.
Jestliže tedy vařím řepný sirup sama, nejde v žádném případě o melasu, nýbrž o zahuštěný výluh.

To jsem ale rozebírat nechtěla, chtěla jsem se podělit o první pokusy s cukrovou řepou.
Narazila jsem na starý recept, kdy se smíchá hrubá mouka s nastrouhaným jablkem a knedlíčky z tohoto těsta se uvaří a konzumují na sladko. Zkusila jsem to s hrubou špaldovou moukou, ale byla moc jemná. Výsledek trochu připomíná vozembouchy, ale jíst se to dá. Jablko je lépe nastrouhat na jemno.

Dnes jsem polovinu jablek nahradila řepou - je suchá, nespojuje těsto zdaleka tak dobře jako jablko, tak jsem do toho vrazila jedno malé vejce a trochu prášku do pečiva. Spotřebovala jsem s tím i "hrubou špaldovou" mouku. Výsledkem byly opět vozembouchy (možná je to tou moukou), ale s chutí po máku - i když to mák nevidělo ani z rychlíku. Cukrová řepa má prostě pachuť po máku. Sezobla jsem to se skořicí, cukrem a máslem, ale v reálu by to s makem mohlo být docela dobré.

Uvažuju, jak těsto "odlehčit" - jako varianta mě napadá tvaroh. Takže v další fázi vezmu normální hrubou mouku a tvaroh, čímž se dostávám k těstu na tvarohové knedlíky, které se ovšem dělají bez přídavku jablek/řepy a bez prášku do pečiva, zato s kouskem másla - možná i to způsobuje jejich "nadýchanost", protože ve vodě se tuk rozehřeje a ze struktury těsta se vyplaví...

[milo1944]

Pravé řepánky jsou buchtičky jednohubky nebo maximálně na dvě sousta.

No právě, to jsem čekal, a nalítl jsem