převzeto se svolením: http://lucka345.blog.cz/1107/jak-pestovat-pychavkyJak pěstovat pýchavkyDnes mi přišel takovýto mail: "Dobrý den, prosil bych o zaslání receptu jak pěstovat pýchavky, to by byla fakt pecka."
A protože odpověď není úplně jednoduchá, věnuji pýchavce tento článek...
Pýchavka obrovská neboli vatovec je poněkud zvláštní houba. Kdo ji nezná a potká ji, bude si myslet, že zde jakési dítko ztratilo svůj fotbalový míč, nebo že se právě sám setkal s nebezpečně velikým vosím hnízdem. Pýchavka může být o dost větší než lidská hlava a v porostu bíle svítí tak jako svítí na nebi měsíc v úplňku. Ale přestože je teoreticky vlastně nepřehlédnutelná, najít ji není zas tak úplně jednoduché.
Nejspolehlivější metodou jak získat tuto houbu je být ve správnou chvíli na správném místě. V našem okolí rostou pýchavky na několika zcela specifických místech. Pokud pro ni vyrazíte ve správný moment, bude houba s devadesáti procentní jistotou na naprosto stejném plácku, kde jste ji sebrali loni. Potíž je v tom, že toto místo je buď uprostřed dvoumetrových kopřiv, nebo se pro houbu musíte po čtyřech plížit nízkým, ale rozsáhlým porostem bezinek, nebo roste vysněná pýchavka hnedle vedle frekventované cestičky a tudíž po ní pátrá o dost víc očí, než jsou právě ty dvě vaše.
Vyrazit ve správný moment je kapitola sama pro sebe. Má zkušenost je taková, že jdete-li pro pýchavku na osvědčený plácek příliš brzy, nenajdete v horším případě nic, v lepším případě objevíte malou kuličku asi jako jablko velikou. Houbař hamoun zajásá, odhodí košík, vytáhne kudličku, vrhne se k houbě, ale pak ho škrholu hladového napadne, že kdyby sem zaběhl o pár dní později, nebyly by z pýchavky čtyři řízečky, ale třeba pět, šest...Opatrně se rozhlédne, jestli ho někdo neviděl, otrhá pár lopuchových listů a pýchavku si pěkně pečlivě přikryje, aby ji rozhodně už nikdo další nenašel.
No a druhý den tudy jde někdo úplně jiný a vidí hromadu podivně seschlých lopuchových listů. Kopne ze zvědavosti špičkou boty do té podezřelé kupky a už má o oběd postaráno!
Houbař lakota se sem brzy nato vrátí a rve si z hlavy poslední vlasy, že si včera nesebral tu mrňavou bílou kuličku, protože takhle má dnes akorát tak velké kulové a k večeři budou buřty s cibulí.
Existuje však řešení jak se takové houbové anabázi vyhnout....
Jak pěstovat pýchavky?
Podhoubí pýchavky si lze koupit ve vybraných prodejnách (osobně o žádné nevím), nebo si ji objednat na internetu. Já si nechala poslat hotovou sadbu - podhoubí bylo prorostlé pšenicí v nevelké sklenici a uzavřené alobalem. Počkala jsem několik dní na teplé, ale deštivé počasí a poté vyrazila s myceliem do terénu.
Vybrala jsem několik plácků, které typově odpovídaly požadovanému ideálnímu vzoru. Navíc byly všechny za plotem, takže případná mnou vypěstovaná pýchavka by byla dobře chráněná před nenechavýma hrabivýma rukama hladových pocestných.
Odborně jsem vyryla drn, s láskou rozhodila mycelium a přikryla ho hlínou jako peřinkou. Potom jsem všechna vybraná místa chodila dva týdny pečlivě zalévat, jak to stálo v návodu. Zašla jsem sem dokonce i když drobně sprchlo - jistota je jistota. V přiloženém prospektu bylo napsáno, že první pýchavky vyrostou po třech měsících až dvanácti létech. Samozřejmě, nečekala jsem, že hned za čtvrt roku budu sbírat valník plný pýchavek. Nicméně, houby nerostly ani o rok později. A upřímně řečeno, nevyrostly dodnes.
Ale není na místě věšet hlavu, protože pořád máme ještě deset let k dobru. To je poměrně slušná rezerva, takže jakmile se objeví první vatovec, dám hned vědět. Bude to fakt pecka!
Tak to je asi všechno, co jsem chtěla napsat k otázce "jak pěstovat pýchavky."
Myslím, že letos už je právě nejvyšší čas obout gumáky, oblíct nějaké omšelé montérky a jít si po čtyřech prolézt bezinkové houští...
Houbám zdar!
