Vypadá to na první pohled děsně složitě, ale asi se to bude dát "přeložit" do srozumitelna a zjednodušit. Přesný překlad:
Nezdolné, resilientní systémy splňují nejméně šest principů:
Zaprvé je to princip homeostáze, což znamená, že se systém udržuje zpětnou vazbou mezi svými komponentami. Tyto zpětné vazby signalizují změny, reakce na popohánění a umožňují učení. Resilience se zvyšuje při účinném přenosu zpětných vazeb.
Druhý princip je princip "všežravosti", což znamená, že vnější šoky se zmírňují diverzifikací zdrojů a prostředků, kterými se generují zdroje. Čím diverznější jsou zdroje a jejich prostředky realizace, tím méně hrozí stagnace životně důležitých položek. Takto nezpůsobí krize dodávek na jednom místě krizi dodávek na jiných (příliš závislých) místech.
Třetím principem je princip vysoké nestálosti, který říká, že čím rychleji se pohybují zdroje systémem, tím více zdrojů bude v daném okamžiku k dispozici k řešení problému a systém bude o to nezdolnější.
Čtvrtý princip je zásada plochosti, která se týká počtu hierarchických vrstev ve vztahu k základně v organizaci a říká, že čím vyšší je počet účastníků, tím méně odolný je systém. Příliš hierarchické systémy jsou méně pružné, a tudíž méně schopné vyrovnat se s překvapením a přizpůsobit mu chování.
Pátý princip je princip „pufrování“, který ... říká, že systém, který má kapacitu přesahující své potřeby, z ní může čerpat v případě nouze, takže bude nezdolnější.
A nakonec je to princip „redundance“, který praví, že stupeň překrytí funkce a redundance v systému umožňuje systému měnit se tak, že si udrží životně důležité funkce, zatímco dříve redundantní prvky přebírají nové funkce. Redundance jim také umožňuje zaměnitelnost, jestliže jedna část nebude zvládat.
Pojmy:
„homeostáze“ – je schopnost udržet stabilní vnitřní prostředí. Je to jedna ze základních vlastností živých systémů a dosahuje se jí tím, že všechny prvky systému jsou vzájemně provázané, takže nemůže dojít k izolované změně jen jednoho z nich – na takovou změnu zareaguje několik dalších prvků ve snaze vrátit systém do rovnováhy. Odtud je odvozen i pojem „dynamické rovnováhy“, který se někdy používá synonymicky s pojmem „homeostáze“.
„pufrování“ – je z chemie. Pufr (česky „nárazník“) je roztok, do kterého lze přilít jak kyselinu (která pH snižuje), tak zásadu (která pH zvyšuje), aniž by došlo k podstatné změně pH (kyselosti). Pojem „pufrovat“ tedy znamená „být schopný roznést vnější vliv bez podstatné změny vlastního vnitřního prostředí“.
„redundance“ – je pojem tuším z filosofie. Příklad: potřebuje-li systém jedno čerpadlo, ale má dvě (tzv. 100% záskok nebo 100% rezerva), říká se záskokovému čerpadlu „redundantní“ – „nadbytečné“, ale ono není nadbytečné, je to rezerva pro případ selhání toho prvního. „Redundance“ v tomto smyslu je tedy takový stav systému, kdy životně důležité funkce jsou zálohované rezervním systémem.
