To Walther Just a případně podobně smýšlející.
Nevím, jestli chápu tvůj postoj dobře, ale z posledního příspěvku se domnívám, že si přeješ, aby to" konečně " krachlo, aby se mohlo "oddělit zrno od plev..."
Myslím, že nikdo se zdravým úsudkem se nemůže těšit na to až to krachne... Málokdo z nás, troufám si tvrdit že nikdo, dokáže dohlédnout do hlubin propasti. Tam by to smetlo naši civilizaci a semlelo i to dobré, co jsme jako "civilizovaní" lidé dokázali. Přišlo by pro nás nepředstavitelné utrpení všeho obyvatelstva, časy hyen a mrchožroutů. S malou pravděpodobností by část lidí přežila, možná posílena, ale za cenu, kterou NEJSME PŘIPRAVENI zaplatit.
pro odlehčení si dovolím si citovat Mistra Kulhánka...
"Konec světa si každý představuje jinak. Obvykle ale tak, že svět sice skončí, nicméně, že on sám bude žít dál.
Mladí muži si představují, jak se v černém (decentně ošoupaném) koženém oblečení chmuří do krajiny, v ruce zbraň, která nikdy neselže a v očních důlcích těch, kteří za Velké Katastrofy neměli štěstí, teskně kvílí vítr. Vyhaslé zraky padouchů, kteří neměli štěstí před malým okamžikem, hledí k temné obloze a ze zbraně, která opět neselhala, stoupá proužek dýmu - zachráněná (polonahá) krasavice se už už vrhá do náruče..."
Zatím, jako nezdegenerovaní občané, máme spoustu jiný způsobů, jak se snažit o změnu. (minimálně můžeme začít sami u sebe) A doufám, že na "pokračování politiky jinými prostředky" nebude muset dojít. I proto ale na to musíme být připraveni. Jen bychom se na to neměli těšit. Ne nadarmo se říká, že "přání je otcem myšlenky" a že "přání má velikou moc".
