Citace:
Státy, kde uprchlíci dobrovolně nebo nuceně zakotví, budou muset sáhnout do svých rozpočtů. Budou muset tyto lidi ubytovat, živit a snažit se je umístit ve většinové společnosti. Jak ukazují příklady z Francie, Holandska, Anglie nebo ze Skandinávie, afričtí (muslimští) uprchlíci příliš netouží po splynutí s většinovou společností. Spíše zůstávají dlouhodobými příjemci dávek sociálního systému hostitelských států. Nezapomínejme na jazykovou a sociokulturní bariéru Evropy a zemí třetího světa, která se nedá vyrovnat během pár týdnů či pár měsíců.
Náklady na zvládnutí imigrační vlny, která zatím pokračuje, budou velké. Ostraha hranic, sběrné a repatriační tábory, ubytování a výživa, zdravotní péče, náklady na začleňování atd. atd. Pokud dojde také k vyhošťování a repatriaci ilegálních běženců, budou další náklady na jejich odvoz z EU do původních zemí (nedělejme si iluze, že nelegální imigranti opustí EU dobrovolně a na svoje náklady). Co to může přinést?
Evropská unie vlastní peníze nemá – žije z peněz, které do jejího rozpočtu odvádějí členské státy. Nápor běženců na jednotlivé národní rozpočty může mít negativní dopad i na schopnost členských států přispívat do unijního rozpočtu, což může vést k dalším tlakům na „tisk peněz“. Euro může projít poklese další devalvace a následně i měny, které jsou na euro navázány. Včetně české koruny, samozřejmě.
To jsou ve stručnosti rizika, která hrozí z nezvládnuté imigrační vlny afrických běženců, jíž jsme svědky. Neschopnost národních vlád (i EU jako celku) ihned a adekvátně reagovat může v končeném důsledku přinést velké problémy. Kromě zjevných bezpečnostních a zdravotních rizik jsou to v neposlední řadě velká ekonomická rizika. Inflační spirála by se tak mohla roztočit právě z těchto důvodů.
