no, vlastně jsem pil kdejakej burčák a zjistil jsem, že mi chutná víc jablečnej, než jakejkoli jinej.A tak dělám burčáček rád a jablečnej.letos je rok švestek a asi zkusím i švestkovej burčák. Burčák z jablek však chutná lahodně a protože mám i strýmky, tak můžu pít burčák celoročně....
Naučil jsem se ho dopovat bylinkama, jde ochutit mátou, meduňkou, mateřídouškou a třebas i bezem černým, květem i plodem. Lze tedy experimentovat nejen s množstvím variant, ale i se stupněm nakvašení , kdy každý den se mění procenta alkoholu, ubývá bublinek a vůbec, je to dobrodružství....NIKDY jsem neměl potřebu doslazovat cukrem, protože si myslím, že právě ten nahoře uměl nmixovat chutě a vůně ovoce tak, aby to bylo dokonalé.....Člověk nemůže trumfnout přírodu v dokonalosti, takže bez cukru určitě.
Jednou jsem nechal zkvasit smrkové výhonky s medem a vodou a..... vzniklo z toho něco, co jsem v životě nepil. Bylo to dobré. Bohužel, smrkové výhonky se nekříží s jablky, ani se strýmkou, jedině krechtovat, ovšem zase pachutě, takže ten med vytvořil jedinou přírodní variantu a dodnes se vyprávějí legendy o tehdejším pokuse vytvořit burčáček ze smrkových výhonků.
Ergo, je co celý vesmír zkvašenin, jedno vím určitě, nedá se to skladovat. Letos zarodily v sadu i wiliamsky a tak si střihnu burčáček z hruškového moštu. Já ho měl loni jedna ku jedný s panenským cekým a boskovou lahvicí, wiliamska je však aromaticky jiná liga.
Nejchutnější mošt je z panenských českých, nejříznější je z boskopského.Je to experimentování na celý život, já ale nemám rád ty hardcore burčáky, spíše ehčí, perlivé mošty s méně alkoholem, jak se to začíná blížit vínu, vyleju to a nanovo.
Já si k tomu účelu pořídil i maličkej lis na mošt, páč ten velikej, osmdesátilitrovej se v zimě špatně obsluhuje. Takhle si doma v kuchyni navrtím pár litránků moštu a v pětilitrových demižonkách.......postupně cucáme, děti nejdřív jen ty bublinky, pak je odeženem a cucáme my s mamkou...