Dobrá nálada se získá s dobrými přáteli, to je jasný.
A pak, to se vezme rudé právo, z jedné poloviny listu se smotá trabuko nadívané palicemi marihuany. Vše v klidu zinhalujem a druhý den, s láskou budem vzpomínat, jak nám bylo dobře, než jsme to vykouřili.
V životě jsem neměl špatnou náladu. Jediné, z čeho mám panickou hrůzu, že zapomenu na to, jaký mám mít stav mysli. Tehdy budu chtít, aby se mi proháněla hlavou pouze kulka 9mm luger. A to mne nedokáže otrávit ani tchyně, která umí uhranout pouhým pohledem......Vlastně i hlasem v telefonu,....Vlastně i pohledem na její fotku....
Ono to však bude složitější, protože depresí dnes trpí více než polovina lidí, vč dětí. Je to pochopitelně nemoc s těmi nejvážnějšími důsledky a konci. Budiž mi světkem množství psychosomatických nemocí.
Tak to je potřeba pojmout, ovšem, málokdo se dokáže podívat do zrcadla s otevřenýma očima.
Nejdůležitější však v životě veselého člověka je, že se musí odnaučit stýkat se s neveselými lidmi. Deprese je totiž infekční choroba, lehce přenosná. Veselý člověk nerozveselí depresáka, nýbrž tento dokáže otrávit úplně všechny, i ty otrávené.Rozhodně špatná nálada trvalejšího charachteru je smrtelná nemoc. Ergo, bojujte, dá se to.
První krok je, netrápit se něčím, co nemůžete ovlivnit.
Druhý krok je vynulovat jakákokoli očekávání, vč těch nenaplněných.
Třetí krok je odblokovat rodinné vazby dobrým etikoterapeutem.
Čtvrtý krok je uvědomit si, že není důležité jak dlouho žijem, ale JAK žijem.
Pátý krok je uvědomit si, že jsme pouzí mravenečci, které snadno rozšlápne i špatná myšlenka.
Šestý krok je zavrhnout veškeré domněnky.
Další krok vrátit se do přírody, protože jen tam jsou ty krásy, kterými se můžeme kochat do konce svých dní...
nejen tělem, ale i duší.
Poslední krok bude v tom, že musíme zapomenout na to, kolik nám je, jaké máme trápení, jaké máme zásluhy či vzdělání, musíme zapomenout na celičkou minulost, v které se tak rádi přehrabujem a počítáme křivdy, ale musíme se znova naučit těšit se na drobnosti, těšit se na příští dny a radovat se z maličkostí....Ano, přesně tak, jako děti, už jsme to uměli, jen jsme to zapoměli.
