Zdravím,
ten krecht jak mě učil tatínek : Bylo to v době kdy na zahradě byla jenom studna a bouda se teprve stavěla, po sklepu ani potuchy. Bydleli jsme tenkrát na sídlišti Dukla což bylo tak 6 km od zahrady. Takže byl potřeba krecht. Vykopala se jáma až na pod orniční vrstvu těch 40-50 cm, na dno se dala vátina
(to byl takový velmi jemný písek, který se používal na výrobu štuku, /název pro nejvrchnější jemnou vrstvu omítky/). Vesele se těžil v přilehlém lese tam ho byly vrstvy tak 5 m tlusté. Do vátiny se zakládala tzv. na šikmo, mrkev, petržel, pastiňák, celer ale taky i zimní kedlubny ty i s kořenovým balem a další kořenová zelenina. Kořeny se nesmí píchat do vrstvy písku ale musíme je lopatkou přihrnovat ze strany, zlámaly by se špičky kořenů a zeleninka by nám většinou shnila. Nať se buď uřízla v délce 5 cm od bulvy a nebo opatrně ukroutila, nesmí se poškodit tzv. srdéčko, třeba uříznutím nožem. Srdéčko je ten vrchol /střed/ v listech a stoncích. Maminka tam dávala i řepu cukrovku, aby měla na náplň do tzv. řepánků (excelentní buchty s náplní máku a nastrouhané řepy cukrovky. Ty se buď pekly na pekáči v troubě a nebo smažili jako koblihy a ty byly ještě lepší). Zakládá se tak, že se dá na šikmou první vrstvu písku zelenina, ze strany přihrnem další písek a tak dále, pokračuje se až je celé dno plné. Vršky kořenů musí čouhat z písku nesmí být zahrnuté. Potom se to vše přikreje balíky slámy, nejlepší byly ty ze strojního vazače. Ale ve stohu, kde byla foukaná sláma zvláště v těch starých, tu již krávy nechtěli moc žrát, byla zadarmo tak jsme chodil s igelitovýma pytlema a ty jsme cpali a používali místo balíků z vazače. Je dobře když sláma /první vrstvy/ je nad úrovní terénu stačí tak 10 cm. Tuto slámu pokryjeme asfaltovanou, voskovanou a nebo jinak impregnovanou plachtou, může být i igelit. Úroveň plachty musí být alespoň v rovině okolní půdy, nesmí tam být dolík, držela by se tam voda, lepší je vyvýšení o cca10 cm. Potom se to přikrylo další vrstvou balíků slámy a to se znova přikrylo plachtou a nebo i pouze hlínou. Na druhou vrstvu slámy si myslím, že ta hlína byla lepší nerozfoukal to vítr se sněhem. Zase když byla obleva tak voda ze sněhu tu slámu promočila a moc to neizolovalo. Plachta se musela kolíkovat proti větru.
Na brambory se nedával žádný písek /vátina/ brambory se nasypaly přímo do jámy a zakryly slámou. Na brambory musela být jáma hlubší 50-60 cm. Nezámrzná hloubka je v našich končinách uváděná s jistotou tak těch 60-80 cm pod povrchem půdy v zimě. Proto se krechty kryjí slámou aby se nemuselo kopat tak hluboko. Sláma má podstatně lepší izolační schopnost než půda.
Protože brambory již při teplotě nad nulou /uvádí se, že již stačí i 3-4 st. C./ sládnou, rozkládajícím se škrobem na cukry jednoduché, tak se přikrytí nesmí odbýt a měla by vrstva být asi o 1/2 větší, než u kořenové zeleniny.
Kořenová:
-jáma 50-60 cm hloubka,
-rozměry obdélníku /půdorys/ musí se shodovat s násobky rozměrů balíku slámy.
-pisek vrstva tak 15-20 cm
-dvě vrstvy balíků slámy, balík má podle nastavení vazače
tlouštku od 30 do 40 cm.
-plachta a případně hlína.
Bramborová :
-Jáma 60 cm,
-jáma rozměry násobkem rozměrů balíků slámy
-Brambory pod okraj tak těch 10-20 cm, může být v prostředku vyvýšení - hrůbek
který nesmí být výše než je okraj jámy
-Dvě vrstvy balíků slámy, plachta a hlína.
Tady je nutné podotknout, že každý krecht musí být pokrytý vrchní vrstvou slámy a hlíny do stran od jámy minimálně tak jak je hluboký tzn, těch 50-60 cm, spodní vrstva je pouze tak široká a dlouhá jako je jáma. No a to je tak vše co si pamatuji, dokud nebyla bouda a sklep na zahradě tak se stavěly krechty.
Miki.
