Nedávno jsem se díky Ormien seznámil s novou rostlinou, která je velice chutná, měla by být poměrně snadno pěstovatelná. Je to jakon (yacon). Jakon (Polymnia sonchífoiia Poepp, et Endi.) náleží do čeledi hvězdicovitých a vypadá jako směs jiřiny a topinambury. Konzumují se z něj hlízy, které vypadají jako hlízy nám dobře známých jiřin (jiřinka proměnlivá Dahlia variabilis), a nad nimi je další patro hlíz, které vypadají jako hlízy topinambur a slouží k rozmnožování. Listy se dají použit na léčivý čaj.
Zmínil jsem se o této rostlině svému bratrovi v domnění, že ho ohromím, ale byl jsem zklamán. Odvětil “Jakon? Jo to znám, tady to pěstuje už 20 let jeden soused a prodává toho pytle do nemocnice.“ Takže jsem souseda navštívil a jednak obdržel přímo jakony a jednak informace o pěstování.
Jakon se pěstuje podobně jako jiřiny. Rozdíl je hlavně z jara – koncem února až začátkem března z rozmnožovacích hlíz se nařežou kousky velikosti vlašského ořechu. Řezné rány se nechají zaschnout, někdo radí je zasypat popelem ze dřeva, někdo říká, že to není třeba. Po zaschnutí se zasadí do kelímků a pěstují jako např. sadba rajčat. Aby prospívaly, je vhodná teplota kolem 20°C, hlavně aby byla nad 10° C. Po zmrzlých se vysadí ven do sponu cca 50-60 x 50-60 cm. Opět někdo radí až 80 cm. Je vhodné rostliny přihrnout jako brambory. A na podzim až zmrzne nať, tak se opatrně vyryjí. Já se zatím s pěstováním dostal po ty kelímky. Až budu mít další zkušenosti upravím, popř. doplním text.
Hlízy jakonu mají příjemnou ovocnou chuť, zvláště chutné jsou ve směsi s jinými druhy ovoce – např. jablka, pomeranče, ananasy. Jsou sladké, přičemž cukry obsažené v rostlině nezatěžují organismus diabetika (viz přílohy). Moje matka používá nastrouhaný jakon do sladkého těsta (např. na palačinky) jako sladidlo.
