Jestli si náhodou někdo vzpomněl na základní vzdělání, ví, že školní definice bajky praví, že zde "zvířata jednají jako lidé". Předchozí příběh z tohoto hlediska není bajkou.
Úplně přesná tato definice není, pod bajky spadají krátké literární útvary líčící situace, které se nikdy nemohou stát, ale jsou analogické reálným situacím v jiném hereckém obsazení. Nicméně ani z tohoto pohledu předchozí příběh bajkou není, takže opravuji nadpis a přidávám další příběh, který tentokrát opravdu bajkou je:
Tři veverčáci
Žili byli jednou tři veverčáci, které už to doma nebavilo, a tak se vydali do světa.
Jednoho dne přišli večer hladoví k velké lísce, na které zbyl poslední, ale o to větší oříšek - na tenké větvičce visící nad prudkým potokem.
Nejstarší veverčák byl silný a mrštný, ale tenká větvička by ho neunesla, takže po několika neúspěšných pokusech došel k závěru, že oříšek na lísce radši nechá, než aby se kvůli němu utopil.
Prostřední veverčák byl velmi chytrý a vynalézavý a hned ho napadlo, že by se větvička dala přece nějak ohnout, aby se k oříšku dostal. Bohužel ale neměl dost síly k tomu, aby větvičku přitáhl k sobě z jiné, bezpečné větvičky, takže i on to po chvíli marného úsilí vzdal.
Třetí, nejmladší veverčák nebyl ničím výjimečný - jen se strašně nerad vzdával. Chvíli se díval na své bratry, jak se snaží, a napadlo ho řešení - že by totiž nejsilnější veverčák vylezl na vedlejší větev a větvičku s oříškem k ní přitáhl. Tím by umožnil druhému veverčákovi nad sebou se k oříšku dostat.
Když toto řešení navrhl svým bratrům, oba se zamysleli a ten nejstarší povídá: "No jo, já se nadřu a ten, kdo oříšek dostane, mi ho stejně nedá a sežere si ho sám. Do toho já nejdu." Prostřední se urazil, že mu nejstarší nevěří, ale sám na tuto akci neměl dost sil, takže se s bratrem pohádal a oba rozhádaní veverčáci vylezli každý na jiný sousední strom, aby tam přenocovali.
Nejmladší chvíli váhal, protože nevěděl, ke kterému se přidat, a stromy, na které se jeho bratři uchýlili, nevypadaly nijak bezpečně. Zůstal tedy pod lískou sám a hlad ho přiměl se znovu zamyslet nad tím, jak se dostat k oříšku. Nakonec ho přece jen řešení napadlo. Vylezl až k místu, kde ještě na větvičku s oříškem dosáhl, a tam ji začal zespodu nahlodávat. Za chvíli se větvička sklonila dolů a zůstala viset za nepřehlodanou část. Oříšek se tak dostal mezi jiné větvičky, odkud se dal bezpečně utrhnout. Veverčák oříšek utrhl, donesl na zem a zavolal na oba bratry, aby si přišli sníst svůj díl. To oba rozhádané veverčáky naladilo smířlivě, takže zapomněli na hádku a společně našli vhodnou dutinu v jiném stromě, kde mohli společně bezpečně přenocovat.