Autor Téma: Bajky aneb chytrému napověz, hloupého kopni  (Přečteno 854 krát)

Offline Ormien

  • Moderuje
  • *****
  • Příspěvků: 3540
Bajky aneb chytrému napověz, hloupého kopni
« kdy: Prosinec 18, 2014, 09:03:17 dopoledne »
Bajky už velmi dlouho slouží k zábavnému poučení. Málokdy sice dokáží opravdu někoho změnit, ale aspoň připravují půdu...
Tak tedy:

Moudrý tesař
Dva bratři, kteří žili na farmě vedle sebe, se pohádali. Po čtyřiceti letech, co takto vedle sebe hospodařili, dělili se o stroje, pracovní sílu a materiál a používali vše podle toho, jak kdo potřeboval, to byl první vážný konflikt, kvůli kterému se jejich spolupráce rozpadla. Začalo to malým nedorozuměním, pak se z toho vyvinula hádka, nakonec si vyměnili pár hořkých slov a poté následovalo několik týdnů ticha.
Jedno ráno někdo zaklepal na dveře staršího bratra. Za dveřmi stál muž s tesařským nářadím. „Hledám práci na několik dnů. Nemáš něco, s čím bych mohl pomoct?“ řekl. „Ano, mám pro tebe práci“ odpověděl bratr.
„Podívej se na ten potok u tamhleté farmy. Je to farma mého souseda, vlastně je to můj bratr. Ještě před týdnem na tom místě byla louka, ale on pak uvolnil hráz a teď…, teď je tu tento potok. Možná to udělal, aby mne naštval, ale já mu ukážu. Vidíš tu hromadu dříví u stodoly? Chci, abys mi postavil plot 2,5 metru vysoký, abych se už nikdy nemusel dívat na jeho pozemek a do jeho tváře.“
Tesař řekl: „Myslím, že tomu rozumím. Ukaž mi, kde máš hřebíky a já to pro tebe udělám“
Starší bratr musel na celý den odjet do města. Pomohl tesaři připravit materiál a pak vyrazil. Tesař celý den tvrdě pracoval, vyměřoval, řezal a zatloukal. Když se farmář při západu slunce vrátil, tesař právě skončil. Ke svému velkému údivu tam nestál žádný plot, ale most. Most, který spojoval oba břehy potoka. Byl opravdu dobře postaven. Soused, farmářův mladší bratr, přecházel most s nataženou rukou.
„Jsi opravdu přítel, když jsi nechal postavit tento most po tom všem, co jsem ti řekl a udělal.“
Oba bratři se sešli uprostřed mostu a podali si ruce. Když se obrátili, tesař sbíral své nářadí do brašny.
„Počkej, zůstaň ještě několik dní. Pokud chceš, mám pro tebe ještě jinou práci,“ řekl starší bratr. „Rád bych zůstal,“ odpověděl tesař, „ale mám postavit ještě hodně takových mostů.“

http://www.seberizeni.cz/kratky-pribeh-k-zamysleni-moudry-tesar/
Dar je darem tomu, kdo dává, a vrací se k němu zpět. Walt Whitman

Offline Ormien

  • Moderuje
  • *****
  • Příspěvků: 3540
Re: Krátké příběhy aneb chytrému napověz, hloupého kopni
« Odpověď #1 kdy: Prosinec 30, 2014, 09:42:10 dopoledne »
Jestli si náhodou někdo vzpomněl na základní vzdělání, ví, že školní definice bajky praví, že zde "zvířata jednají jako lidé". Předchozí příběh z tohoto hlediska není bajkou.
Úplně přesná tato definice není, pod bajky spadají krátké literární útvary líčící situace, které se nikdy nemohou stát, ale jsou analogické reálným situacím v jiném hereckém obsazení. Nicméně ani z tohoto pohledu předchozí příběh bajkou není, takže opravuji nadpis a přidávám další příběh, který tentokrát opravdu bajkou je:

Tři veverčáci

Žili byli jednou tři veverčáci, které už to doma nebavilo, a tak se vydali do světa.
Jednoho dne přišli večer hladoví k velké lísce, na které zbyl poslední, ale o to větší oříšek - na tenké větvičce visící nad prudkým potokem.
 
Nejstarší veverčák byl silný a mrštný, ale tenká větvička by ho neunesla, takže po několika neúspěšných  pokusech došel k závěru, že oříšek na lísce radši nechá, než aby se kvůli němu utopil.

Prostřední veverčák byl velmi chytrý a vynalézavý a hned ho napadlo, že by se větvička dala přece nějak ohnout, aby se k oříšku dostal. Bohužel ale neměl dost síly k tomu, aby větvičku přitáhl k sobě z jiné, bezpečné větvičky, takže i on to po chvíli marného úsilí vzdal.

Třetí, nejmladší veverčák nebyl ničím výjimečný - jen se strašně nerad vzdával. Chvíli se díval na své bratry, jak se snaží, a napadlo ho  řešení - že by totiž nejsilnější veverčák vylezl na vedlejší větev a větvičku s oříškem k ní přitáhl. Tím by umožnil druhému veverčákovi nad sebou se k oříšku dostat.
Když toto řešení navrhl svým bratrům, oba se zamysleli a ten nejstarší povídá: "No jo, já se nadřu a ten, kdo oříšek dostane, mi ho stejně nedá a sežere si ho sám. Do toho já nejdu." Prostřední se urazil, že mu nejstarší nevěří, ale sám na tuto akci neměl dost sil, takže se s bratrem pohádal a oba rozhádaní veverčáci vylezli každý na jiný sousední strom, aby tam přenocovali.

Nejmladší chvíli váhal, protože nevěděl, ke kterému se přidat, a stromy, na které se jeho bratři uchýlili, nevypadaly nijak bezpečně. Zůstal tedy pod lískou sám a hlad ho přiměl se znovu zamyslet nad tím, jak se dostat k oříšku. Nakonec ho přece jen řešení napadlo. Vylezl až k místu, kde ještě na větvičku s oříškem dosáhl, a tam ji začal zespodu nahlodávat. Za chvíli se větvička sklonila dolů a zůstala viset za nepřehlodanou část. Oříšek se tak dostal mezi jiné větvičky, odkud se dal bezpečně utrhnout. Veverčák oříšek utrhl, donesl na zem a zavolal na oba bratry, aby si přišli sníst svůj díl. To oba rozhádané veverčáky naladilo smířlivě, takže zapomněli na hádku a společně našli vhodnou dutinu v jiném stromě, kde mohli společně bezpečně přenocovat.





Dar je darem tomu, kdo dává, a vrací se k němu zpět. Walt Whitman