Rašelina není nějaká zásobárna živin,zlehčuje půdu, ale není v místě potřeby dostupná, navíc se její kyselost musí tlumit něčím zásaditým, což je vápno, které se také musí dovézt.
Biouhel se musí taky vyrábět, vozit z lesa a tak kolem...
Vlastně jdsem příznivcem trvale udržitelných postupů, což je v našem případě ortodoxní rolnictví po staru.
Je to potřeba brát jako trychtýř, do kterého cpeme távu pro krávu, kozu i praůse, podestýlku ve formě darebného sena, nebo i slámy, nebo sušeného řezaného mladého rákosu. Děti natahají z lesa čerlstvě napadané listí, jako podetýlku, z které si dobytek vybere svoje a halouzky vyřezávaných dřevin se pověsí v pugetech na půdu a v zimně se dobytku zlepšují příjem dobrot.
Lidé mají kadibudku na hnojišti a tento hnůj se každoročně v zimně, když je tvrdo stěhuje na humna, aby uhnil a použil se následující podzim.Všechny zbytky rostlinné i živočišné patřili tam, ba i mnohý neřád, propíchlý vidlemi končil ve hnoji, aby obohatil bilanci živin. A ty živiny šly do políčka, které bylo mnohokrát menší, než louky, meze a příkopy, které se sekly, aby se nakrmil dobytek a vznikl hnůj.
Slzy se mi derou do očí, když slyším výkřiky vegetariánů, že zvířata jsou k ničemu.
Vždy tedy trychtýř, kdy široký konec bude louka a úzký konec je pole, role, zahrádka. Loukyjsou extenzivní a nehnojí se.
Tehdy se pracuje s přebytkem živin a lze tak hospodařit bez rizika vymrskání půdy, tedy deficitu živin. Tam už není potřeba živit fosfor či ostatní, protože to prostě funguje.
Vím to dobře, dělám to tak.
Slepice opravdu umí koncentrovat živiny, i fosfor. Dokonce i bez zrní, ovšem potřebují velký , opravdu veliký výběh s keři a zarostlou, bujnou vegetací, kde se hmyzáci zdržují a množí.Vyplavování fosforu neřeším, i když mám zásobu fosforu, zatím ji nepotřebuju, protože udržuju půdu v pětileté plodnosti, což znamená, že 5 let ode dneška nemusím hnojit, aniž by klesla úroda. Je to sice balancování na hraně přehnojení, ale testy na dusík mi sdopadly dobře, takže mne nevadá, že rvu do půdy hory uhlíku, ve formě humusu.
Na obsahu půdy podle mne až tolik nezáleží, spíše na struktuře, lehké, humozní, dobře obdělatelné, půda, která udrží půdní vlhkost, není vysychatelná. K tomu jsme vymysleli s kámošem metodiku nejen zůřodnění, ale i konzervace živin, vč odstranění plevele. Půda se pohnojí, min 5, lépe 10 kg hnoje na metr čtverečný a oraniště se zamulčuje na jaře vrstvou 20cm slámy. na podzim se vše nechá zorat a opět se na jaře rozvrství mulč ze slámy, k zamezení zaplevelení. Po pěti letech se z půdy stane neuvěřitelně nádherná prst neuvěřitelných vlastností, struktury a užitkovosti. Není to drahé a dají se takto dělat tísícimetrové výměry.Pak lze hospodařit, nebo pokračovat v udržování plodného a bezplevelného stavu.
