Hej, máte pravdu, varný typ h je h... lejno*. Jsou to strašně rozvařitelné brambory, naprostý opak lojovitých. Tento brambor se po uvaření praskne a vnitřek je moučnatě zrnitý až sypký.Není to bůhvíco, ale na valachách a vůbec horní lid si do těch erteplí namíchal uškvařený špek či slaninu, nějaké kysané zelé a voalá... vzniklo z toho nutričně kvalitní, sytící jídlo s kvalitními nutrienty, jako vitaminy i enzymy, draslík, organický i ten druhý sodík, cukry, tuky. V zelí vláknina podporující peristaltiku střev a bacha, těma bramborama se i prásko vykrmilo.
Já je jedl, proti těm red annám to je šílená bezchutná erteple, ale tehdy byli lidé vděčni, že nemusejí ožírat kůru ze stromů.O varných typech nikdy nikdo neslyšel. Ovšem, v kontextu přežití se situace mění a spolehlivá sklizeň odolné brambory, tedy odolné vůči plísni bramborové bude jednou důležitější, než cokoli jiného.
Jo, ale, když se do těch naštouchaných brambor přidalo trochu mouky, byly škubánky, halušky, bramboráky, i placky na plotně, prostě se s tím dalo žít. A vo tom to je.
