Otevřela jsem letní zavřeninu červeného rybízu. Při otevírání sklenka blafla, takže v ní byl přetlak, byl z ní cítit alkohol, ale ne v takové míře jako ze zkvašené zavařeniny.
Obsah byl výrazně navinulý, ale pořád se to dalo vcelku slušně jíst - je to mírně nasládlé, jemně alkoholické, pořád to má chuťovou stopu původního ovoce, která se zavařováním likviduje.
Princip: kvasinky na ovoci fungovaly, dokud jim to dovoloval tlak oxidu uhličitého a alkoholu v atmosféře. Pak jejich činnost ustala, protože reakce, kterými se živí, dosáhly rovnovážného stavu (díky přebytku CO2 a alkoholu a poklesu koncentrace cukru). Je-li lahvička hermeticky uzavřená, uchovává-li se v normální teplotě (ne moc vedro) a nejsou-li v tom konkurenční mikroorganismy schopné tuto rovnováhu narušit, rovnovážný stav trvá a systém nevyžaduje konzervaci.
Závěr: kdyby nebyl zdroj energie k zavařování a konzervační prostředky (cukr), je toto možnost, jak uchovat drobné ovoce na zimu. Vyžaduje to však čisté lahvičky a vzduchotěsné uzavření, což se nemusí vždy podařit. Čistotu lahviček lze podpořit vyvařením, ale čím podpořit vzduchotěsné uzavření? Samozřejmě - čistý, suchý a nepoškozený okraj sklenice (čili bacha při plnění), čisté, suché a nepoškozené gumové těsnění, utáhnout, co to dá:)
U ovoce kontaminovaného nepřizpůsobivými mikroorganismy (anaeroby např. ze zeminy) smůla...