Nemyslím si, že oplácení stejným je nejlepší řešení. Spíš bych zvážila, jestli to není známkou toho, že partnera nepustím ke slovu...
Nicméně o sobě vím, že mám taky sklon skákat druhým do řeči, protože sleduju to, co říkají, a tuším, co chtějí říct. Takže prostě doplním větu, kterou říkají, ve snaze ukázat jim, že se snažím sledovat jejich myšlenky. Ale uvědomuju si, že to může někoho štvát. A tak se snažím ovládat. Výsledkem je, že třeba v telefonických rozhovorech trvajících i desítky minut řeknu jen několik málo slov. Jednou si moje dcera dělala čárky za každou větu, kterou jsem do telefonu řekla při rozhovoru se zákaznicí. Za 22 minut jsem řekla čtyři jednoduché věty...
Mě strašně moc štve, když někdo dokončí mou větu za mě.
Navíc se v 99% případů netrefí do toho, co sem chtěl říct.
A také mě štve, když mě někdo nepustí ke slovu. Něco chci říct a čekám 5 minut, 10 minut, 15 minut na mě někdo žvaní něco, co mě nezajímá, a stále žvaní. A já stále marně čekám, že dožvaní, abych mohl něco říct. Po 20 minutách už se neudržím a skočím do řeči, načež mě čeká hysterický výpad, co si to dovoluji skočit do řeči. Okamžitě dostanu strach, velice se omlouvám, snažím se to zlehčit, ...následně jsem nasraný, protože vím, že sem byl v právu.
