Autor Téma: Na těch "Tukožroutských" polévkách by mohlo něco být  (Přečteno 752 krát)

Offline Saladin

  • Praktikující prepper
  • *****
  • Příspěvků: 9368
  • I' ll be back!
Na těch "Tukožroutských" polévkách by mohlo něco být
« kdy: Duben 19, 2014, 09:39:53 odpoledne »
.. Tvůj dotaz ohledně zásado- a kyselinotvornosti potravin není vůbec snadné jednoduše zodpovědět. Potraviny obsahují celou řadu látek a výsledná zásado-/kyselinotvornost je součtem příspěvku každé z nich a závisí na osudu potraviny v organismu - totiž na tom, do jaké míry se složky dané potraviny stráví, jejich rozkladné produkty vstřebají a ty v organismu dále rozkládají nebo jinak spotřebovávají. Kromě toho má vliv i organismus, který danou potravinu sbaští - např. Eskymáci dokážou dlouhodobě zvládat jídelníček složený takřka výhradně z masa, což je potravina silně kyselinotvorná.

Velmi zjednodušeně lze říct, že:
- organické kyseliny jsou zásadotvorné - odštěpí se z nich skupina -COOH, která z nich dělá organickou kyselinu, a svou kyselost si odnese jako CO2, který se z organismu vydechne. Čím více skupin -COOH kyselina nese, tím více je zásadotvorná (např. kyselina citronová má 3 takové -COOH skupiny)
- cukry jsou kyselinotvorné
- bílkoviny jsou kyselinotvorné, protože se skládají z aminokyselin (molekul složených z části kyselé a zásadité, přičemž kyselost je vyšší). Aminokyseliny vyvázané do bílkoviny jsou do značné míry neutralizované a syntézou bílkovin kyselost prostředí klesá. Naopak, rozkladem bílkovin kyselost prostředí stoupá. Rostoucí (dětský) organismus vytvářející větší množství bílkovin zvládá tedy více kyselinotvorných potravin než organismus, který už bílkoviny jen rozkládá (dospělý a stárnoucí organismus).
- minerální látky jsou zásadotvorné
- hořké potraviny bývají spíš zásadotvorné (zásady chutnají hořce) - to je např. pozitivní vlastnost piva, kde hořčina z chmele přebíjí kyselinotvornost přítomného alkoholu a sladu
- tuky jsou spíš kyselinotvorné, jestliže se v organismu odbourávají - syntéza tuků je naopak proces zásadotvorný a organismus ji využívá k obraně proti překyselení a současně k uskladnění nadměrného množství energeticky bohatých potravin do zásoby
- toxické látky jsou spíše kyselinotvorné, protože k jejich odbourání je zapotřebí řada pomocných živin (pod pojem pomocné živiny spadají minerály, vitamíny aj., čili látky, které nejsou nositeli energie, ale jsou zapotřebí k hladkému chodu metabolismu)
- literatura se rozchází v názoru na mléko. Podle mého názoru je mléko to, čemu se říká pufr - dokáže vyvázat z prostředí jak nadměrnou kyselost, tak nadměrnou zásaditost. Vzhledem k tomu, že je určeno pro výživu malých dětí, mělo by být na základě logiky v druhém plánu (prvoplánově je to pufr) kyselinotvorné. Obstará-li za člověka vysrážení mléka smečka acidofilních bacilů, bude produkt (jogurt, tvaroh apod.) podle mého názoru výrazně méně kyselinotvorný než nesražené mléko.

Ovoce - čím sladší, tím více kyselinotvorné. Čím kyselejší, tím více zásadotvorné. Přitom je třeba si uvědomit, že kyselost jedné molekuly kyseliny cítíme podstatně výrazněji než sladkost jedné molekuly cukru. Takže příjemně sladkokyselé ovoce bude spíše kyselinotvorné.

Když tento elaborát čtu, napadá mne, že převažující zásaditá strava, energeticky ochuzená, bohatá na vlákninu, minerály a ve vodě rozpustné vitamíny by měla nastartovat postupné odbourávání tuků, jako kompenzaci zásadité stravy, tedy nastartovat obrácený proces, než je omezování překyselení organismu ukládáním tuků..

Dámy, můžete navrhnout takový jídelníček?
Co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno..
(Cyril František Kampelík - zakladatel družstevního hnutí)

Offline Ormien

  • Gardening
  • *****
  • Příspěvků: 3573
Re: Na těch "tukožroutských" polévkách by mohlo něco být
« Odpověď #1 kdy: Duben 20, 2014, 08:42:43 odpoledne »
...napadá mne, že převažující zásaditá strava, energeticky ochuzená, bohatá na vlákninu, minerály a ve vodě rozpustné vitamíny by měla nastartovat postupné odbourávání tuků, jako kompenzaci zásadité stravy, tedy nastartovat obrácený proces, než je omezování překyselení organismu ukládáním tuků.
Tvůj předpoklad je správný, Saladine, nicméně je s ním (jako vždycky v přírodě) spojeno několik ALE:

1. Život nepoužívá jednoúčelové procesy, nemůže si to dovolit. Syntéza tuků slouží i k řadě dalších účelů než je jen odkyselení a vyvázání živin. Mj. i k zneškodnění toxinů, vytváření zásob látek rozpustných v tucích (např. stavební kameny hormonů apod.) atd. Zdaleka všechny tyto účely neznám, ale je třeba si uvědomit, že i ukládání tuků je jeden druh biologické "paměti". Kromě toho není odbourávání tuků jediným mechanismem, kterým se organismus brání přelítnutí do zásaditosti - má celou řadu způsobů, jak vytvářet tzv. alkalické rezervy, které zahrnují zpevňování kostí, zubů atd. Bude-li alkalických složek jednoho druhu moc, může to vést k problémům, protože některé důležité prvky (např. vápník) organismus ukládá i za dost vysokou cenu (kalcifikace různého typu).

2. Kvalita potravin není dána jen jejich složením, nýbrž i prostředím, ve kterém rostliny, které jsou jejich původci, rostou. Rostliny přijímají ze země podstatně víc než jen vodu, dusík, fosfor, síru, křemík a ostatní základní živiny. Berou z ní i minerály a řadu dalších látek (často mikrobiálního původu) a ty mají často rozhodující vliv.

Velmi zjednodušeně si lze organismus představit jako továrnu plnou obráběcích strojů. Stroje jsou u organismu enzymy - jsou složené ze základních živin. Jejich nástroje jsou ale z odlišných materiálů jak v továrně, tak u enzymů - jsou to minerály, vitamíny a spousta dalších látek, tzv. koenzymy (znám jich pár, ale celkový počet se odhaduje na stovky, z nichž si různé rostlinné i živočišné organismy dokážou samy vytvořit jen určitou část a ostatní musí dostat z okolí) - říkejme jim "vitální" látky, protože bez nich je stroj/enzym k ničemu. Máme enzymy takto závislé na selenu, zinku, manganu, germaniu, hořčíku, železu, ba i na kadmiu, olovu, jodu, bromu a jiných "jedech". Takové "závislé" enzymy sedí často na "křižovatkách" metabolismu, v imunitních a hormonálních systémech.

Z tohoto prostého důvodu je dnešní zelenina prodávaná v supermarketech méněcenná, protože se pěstuje v aquaponii, kde se do živného roztoku přidávají právě jen základní živiny a nikoliv tyto "vitální" látky. Rostliny to bez nich dotáhnou do stadia plodu, ale jen díky schopnosti adaptovat se na nouzové situace. Výsledný plod je "nouzové řešení". Ale ani normální půda není samospasitelná. Podle lokality a délky zemědělského využívání je často ochuzená o některé takové "vitální" látky. V Evropě je např. takřka celoplošný nedostatek jodu a selenu v půdě. Proto se nedoporučuje žít jen z omezeného počtu produktů jediné zemědělské plochy (např. konzumovat jen jablka z jediného stromu).

3. Každý člověk je jiný a za každou odlišností je schovaný enzym. Schopnost takového enzymu pracovat ("aktivita" enzymu) je otázkou genetiky. Enzym je bílkovina složená z aminokyselin jako náhrdelník z korálků. Aminokyseliny mají schopnost se vzájemně určitým způsobem přitahovat a odpuzovat, takže když se takový enzym v buňce vytvoří, poskládá se zcela automaticky podle pořadí svých aminokyselin do určitého tvaru, jehož součástí je i místo, kam dosedá látka enzymem zpracovávaná - substrát. Při přepisu genetického materiálu však vznikají chyby - na úrovni DNA (genetický materiál) jako zdroje dat, RNA jako přenašeče dat a syntézy bílkovin jako jejich konverze do reality. DNA je vystavena vlivům, které ji mění (mutace). Čím důležitější je daný enzym pro život, tím méně mutací a chyb při jeho tvorbě organismus přežije (v tom je princip zachování dědičných vlastností). Naopak, čím méně důležitý je daný enzym, tím více jeho změn organismus snese (a v tom je schopnost organismů se přizpůsobovat). Výsledkem je, že každý má jinak aktivní jednotlivé enzymy a jinou potřebu základních živin a "vitálních" látek. To, co jednoho dokáže zachránit, může jiného zabít.
A mimochodem - aktivita enzymů závisí nejen na jejich složení, nýbrž i na stavu koenzymu a substrátu (např. v mikrovlnce se některé "vitální" látky i substráty naruší tak, že jsou pro nás nevyužitelné, „jejich“ enzym je "nepozná"), teplotě a kyselosti/zásaditosti prostředí...

4. Pojem "energeticky ochuzená" je zavádějící a Tys nad ním jistě zaváhal, kdyžs ho psal. Řekněme spíše "přirozená strava nemodifikovaná zvýšením podílu snadno přístupných, energeticky bohatých složek" jako jsou jednoduché cukry, škrob, zásobní tuky.

5. Ohledně zásadotvornosti potravin vládne celá škála často dost rozdílných názorů, možná proto, že jedna věc je obsah zásaditých látek v potravině, druhá věc je to, co s potravinou udělá úprava na pokrm, a třetí věc je, co s výsledkem udělá organismus, který jej skrmil. Příklad: jáhly se obecně deklarují jako potravina zásadotvorná (mj. jako jediné z obilnin), protože v přirozeném stavu opravdu obsahují nezanedbatelný podíl zásaditých látek. Při kuchyňské úpravě se však proplachují teplou vodou, čímž se z nich vyplavuje tato hořkost (= zásaditost). Ve skutečnosti jsou pak v organismu mírně kyselinotvorné. A teď se v tom vyznej... Nemluvě o tom, že v čerstvých potravinách je řada kyselin a zásad maskována bílkovinami a podobným křovím.

Jak říkají Němci - "Lange Rede, kurzer Sinn" (dlouhé povídání, krátký smysl): Tvá teze o zásadité stravě jako startéru odbourávání tuku je správná, ale nemusí v reálu fungovat bezvýhradně:
- některých tuků se organismus dobrovolně nevzdá, dokud nebude nejhůř;
- někteří lidé budou při náhlém odbourání větší části tuků vystaveni silnému toxickému šoku, který může vést např. k selhání ledvin;
- ne se všemi potravinami a ve všech úpravách to bude fungovat;
- ne u všech to bude fungovat stejně (jak z kvantitativního, tak z kvalitativního hlediska);
- nějakou energii člověk potřebuje, nechat ho náhle úplně "na suchu" není nejlepší řešení;
- "v různorodosti je síla"... (bohužel, můj báječný rozhled už zapomněl, kdo to řek`).

Ale nezoufej, jistý dietolog (radši ho nebudu uvádět jménem, abych nebyla podezírána z propagace) uvádí pro orientaci vodítko ve formě přiloženého obrázku. Nejsem si jistá jeho autorstvím...

Omlouvám se za příliš mnoho slov:(
Dar je darem tomu, kdo dává, a vrací se k němu zpět. Walt Whitman

Offline Saladin

  • Praktikující prepper
  • *****
  • Příspěvků: 9368
  • I' ll be back!
Re:Na těch "Tukožroutských" polévkách by mohlo něco být
« Odpověď #2 kdy: Duben 20, 2014, 09:33:20 odpoledne »
Zatím popíjím citronovou šťávu a umenšuji cukr.. Už abych měl zase poctivý med..

Fakt je, že po týdnu popíjení šťávy ze dvou citrónů denně (1/2 citrónu do litru vody) + vláknina Dr. Popova, okurkové saláty z (asi hydroponických) okurek hadovek se 2-3 lžícemi lněného oleje se cítím podstatně méně zahleněný. Vynechal jsem i maso a omezil mléčné výrobky. Jsem zvědav, kdy z té zeleniny začnu mečet.. Chleba místo bílého pečiva mi zase takový problém nedělá.

Ta tabulka je fakt zajímavá, jednoduchá a přehledná. Děkuji za sáhodlouhý elaborát.
Co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno..
(Cyril František Kampelík - zakladatel družstevního hnutí)