Mluvím o zahradě, Dagu, ne o poli. A vzpomínám na svou babičku. Jak s dědou stárli, udělal děda postupně vyvýšené záhony, protože věděl, že nebudou mít sílu to rýt. Babička je mulčovala, vypichovala hluboko kořenící plevele a okraje obsypávala popelem, aniž tušila, že postupuje permakulturním způsobem. Kočka řešila myši, plevel skrz mulč neprorostl, slimáci nepřelezli přes popel a na cestičkách je babička ráno sbírala, protože byla zvyklá brzy ráno vstávat, a o další mazlíky jako mšice apod. se postarali ptáci, příp. postřik vratičovým výluhem - a když jsem jí nabídla, že jí celou zahradu zryju, smála se, že zahrada plodí víc než dřív, když se s tím nadřela jak kůň (zahrada měla 15 x 30 metrů), aby to vždy na podzim zryla. Po sklizni to osadila hrachem, svazenkou apod., na jaře je vyškubala a zkompostovala nebo využila jako mulč.
Na chatě ještě ryju, jednak části udupané po kácení stromů a jednak části zaplevelené pýrem, pampeliškami, pcháčem, kopřivami aj., ale ty nejstarší (tříleté) záhony už stačí jen polechtat motykou a rýt netřeba. Pořadí pionýrských plodin: mák, brambory, konopí, oca. Po všech plodinách se to zkypřilo, protože dobývání brambor i ocy je vlastně rytí a vyškubnutí konopí/máku s jejich hlubokým kořenem se rovná prakticky taky rytí.
Zasazeno máme česnek, mák, hrách, boby, brambory, mrkev, petržel, oves, pšenici (kamut), topinambury (přesun na jiné stanoviště). A tento víkend přijde první várka pastináku, červené řepy, hrachor, batolka, roketa, hořčice aj.
