Já, jestli můžu, se tady vrátím k tomu začátku. Teda svému začátku.
Zjistil jsem, že jsem prepper dávno a dávno poté, co jsem se jím stal. Zní to hloupě? No já nevím…tak budu psát.
Pocházím původně ze zemědělské rodiny, děda agronom, táta agronom, babička co pamatuju, tak byla doma a starala se o hospodářství a nás vnoučata a dělal v jablonecké bižuterii doma korále. Máma je obvodní doktorka. Všichni, až na druhou babí a dědu jsme vesničani, i když takoví … no …
Když se okopávala řepa, šlo se okopávat, a pak byly naturálie - cukr. Pomáhalo se na bramborách, byly naturálie. A dali se do komory nebo do sklepa. Chovala se drůbež, prase, králíci atd. Zabilo se, dalo se do mrazáku nebo do skleniček. Bylo ovoce, zelenina, na zimu se zavařilo nebo nacpalo do mrazáku. Prostě to, že jsou doma zásoby bylo naprosto normální a přirozené.
Tak jsem to taky prostě převzal jako samozřejmost. Špajz má být plný zavařených skleniček, ve sklepě brambory, jablka a další věci a mrazák má být plný. To není preperská příprava, to je jenom to, co jsem se jako dítě naučil od rodičů a prarodičů a ze života na vesnici, kam masna přijela jednou za týden a stejně nic neměli, zásobování místního konzumu bylo na prd celkově a doba supermarketů byla ještě v nedohlednu.
Taky jsem se naučil, že domácí vajíčka jsou lepší než kupovaná (ono tehdá stejně nebyla moc k mání) a domácí maso je daleko lahodnější než to kupované. A taky jsem se naučil, že co je doma, to se počítá.
Pro mě, jak kluka z vesnice byla normálka, že jsme s partou lítali pořád po venku, takže rozdělat oheň, vykopat někde pár brambor a upíct si je, udělat bunkr, chytat v řece nebo potoce ryby do ruky atd. byly věci přirozené a normální, tedy zase žádná příprava na PA.
Táta byl myslivec (už ho to tedy nějak pustilo, ale tehdá ještě byl aktivní). Nešlo jen o to střílení. Ale pomáhal jsem zakládat v zimě krmelce a zásypy, poznávat stopy škodné a tak. To, že jsem prvně z brokovnice střílel dřív, než jsem šel do školy bylo taky v tý době docela normální (teda, na honech samo s sebou ne, ale ať někdo z kluků, co tátové stříleli řekne, že oni to tak neměli, věřit nebudu). Taky žádné prepperství, ale normálka život za mého dětství.
Obdělávání zahrady patřilo taky k normálním činnostem. Ať už výpěstky pro vlastní potřebu, nebo na kšeft, aby bylo třeba po převratu na to, abychom se mohli podívat do Paříže. Do dneška mám před očima nechutné množství rajčat, když odběratel, co s ním byl táta domluvený najednou odřekl odběr. Měli jsme nasázeno 1.500 keříčků … nakonec se to prodalo do domova důchodců ado nemocnice. Alety nervy. A taky to nebylo žádné prepperství. Prostě, pokud můžu, vypěstuju si. Proč? Protože je to zdravé, protože mám půdu a protože je to normální.
Zrovna tak mi přijde jako úplně normální, že mám studnu a i když k tomu mám obecní vodu, tak tu studnu užívám. Zrovna tak, když potřebuju nářadí, jdu a koupím si pořádné nářadí, co vydrží a nejdu si ho půjčit, když za vypůjčení na víkend dám čtvrtinu hodnoty toho nářadí. A nebo si nářadí vyrobím (OK, mám výhodu, jako koníčka mám kovařinu a nožířinu, tak v tomhle jsem napřed). Ale zase to není žádná preppeřina, ale prostě jen normální přístup k životu.
A komunita? Já nevím, je to asi tím, jaké mám výchozí podmínky, ale prostě zapadl jsem do stávající docela funkční komunity na vsi, kde mám statek (chalupu). A jsme tam zajímavá banda, sice ne moc početná, ale když někdo něco potřebuje, tak se tam vždycky najde někdo, kdo pomůže a hlavně umí pomoct. A pokud chci od někoho pomoc, no tak na oplátku já pomůžu jemu. Je jedno čím, třeba tím, že mu vykovu kus pantu ke dveřím do chlívku. Nebo tím, že když mám kus sadu ladem, tak ho sousedovi nechám na trávu. A když budu zase potřebovat něco já, vím, že se nemusím bát, stydět nebo cokoli a můžu si říct zase já. To je normální slušnost na vesnici, zase žádné prepperství.
A něco si opravit, udělat…to je tak trochu věc cti. Asi jsem to zdědil po dědovi z města. Když chudák děda umřel a babičce odešla pračka, ta když zavolala opraváře na svoji více jak 25 let starou tatramatku, opravář se zhrozil, co že je to za vykopávku a po druhé se zděsil, když zjistil, že to, co v té tatramatce je, neodpovídá ničemu z toho, co by tam být mělo…takže babí šla koupit novou pračku. Ale dokud byl děda, pračka prala přes čtvrt století. To jen jako příklad. No a tohle já asi zdědil po něm. Teda pravda, pomalu se to vyvíjí a ty tendence opravovat a montovat přicházejí až s věkem, ale přece bych se něčeho nezalekl. Vodu i odpady jsem si dělal sám, co na tom, že to poprvé a napodruhé teklo, potřetí to už je dobře…a tak. Taky žádné prepperství.
No a až hodně, hodně dlouho potom jsem zjistil, že se tohle vlastně nazývá prepperství. Tak já vám lidi nevím. Jsem prepper od přírody a nebo je prepperství jenom něco úplně normálního, co jen dnešní společnost jaksi zapomněla?
