Když byla má, dnes 27-mi letá dcera roztomilé robátko, tak jsme pleny, látkové, třídili na počůrané a pokakané.
Pokakané pleny byly ve kbelíku s víkem a trpělivě čekaly na tatínka, až přijde z práce, aby z nich vyklepal hovínka (v první vodě) a pak je ve druhé vodě přepláchnul v troše pracího prášku, nejznečištěnější místa i rukama pomnul. Takto, řekněme, biologických frakcí částečně zbavené a "předeprané" pokakané pleny se spolu s počůranými hodily do pračky a NA PŘEDEPÍRKU S VYVÁŘKOU, tedy na 95°C vypraly. Přes to zkrátka nejel vlak, a pak se ještě žehlily. Nejprve všechny, později jen spodní plena, která přišla přímo na zadeček.
Na chalupě, kde nebyla automatická pračka, se Počůrané pleny spolu s předepranými Pokakanými plenami hodily do hodně velkého hrnce a s práškem vařily. Vývar se nechal odstát, částečně se slil, přidala se trocha prášku a pomocí instalatérského gumového zvonu se to vypralo.
Pak následovalo ruční máchání a ždímání, postupně ve čtvero čisté vodě, na konci kterého byly čisté ruce, namožené svaly a čistoskvoucí pleny na šňůře.
Byl jsem jako čínský kuli z prádelny, každá sobota bylo velké prádlo a vědro s hovínkovými plenami bylo vrchovaté a krutopřísně smrduté. Holky byly na chalupě od konce dubna do začátku října..
Takže pleny na 40°C, jsou naprostá zhovadilost, moderní enzymy nemoderní enzymy. Plenu, která by nebyla vyvařená bych miminku na zadeček rozhodně nedal.
Pravda, moje druhá žena byla schopna dát nevymáchané pokaděné pleny do pračky spolu s oblečením miminka a mou bílou košilí, a to vše vyprat na 60°C, či snad i na 40°C, ale to jsem zakročil včas.. Pod hrozbou výprasku se naučila třídit prádlo na bílé a barevné a prát ho relativně správně, nebo s tím raději počkat na mne.
Později přiznala, že u prvních dvou dětí prádlo prala babička nebo bývalý manžel.. Inu, měla jiné přednosti, kterých jsem si, jako 30-ti letý mladík cenil více než dobře vyprané košile.