Co se týče barteru, musím dát částečně za pravdu Alibabovi, který kdesi psal, že celkový objem barteru v komunitě nepřesáhne, tuším že, 5% potřebné směny. tedy skutečný, čistý barter.
Proto chci, aby každá rodina měla dostatek půdy na to, aby vyprodukovala základní potraviny, nutné ke své obživě. Pokud někteří členové takové komunity nebudou mít čas se o svou půdu starat, třeba proto, že budou mít lepší práci ve městě, nebo budou dělat něco, co bude pro komunitu užitečnější, či je práce na vlastních pozemcích nebude bavit a budou mít jiný zdroj obživy a já nevím co ještě (jsme svobodní lidé a můžeme si dělat co chceme, pokud neškodíme druhým), tak svou půdu pronajmou někomu jinému a podělí se s ním o výnosy ze své půdy. Důležité je, aby půda neležela ladem a třeba neprodukoval plevel, který by škodil sousedům.
Na Profovu námitku, že populace osady poroste, mohu říci, že to je cílem. Také počítám, že osada bude expandovat, buď bude nakupovat další půdu v okolí, nebo se její část oddělí a půjde jinam. Na cestu dostanou svůj podíl na bohatství osady, třeba ve formě prostředků na pořízení půdy, potřebných technologií, strojů a podobně. Na každý pád, původní osada bude dále existovat a obě osady si budou pomáhat.
Cílem není postavit betonovou zeď a odstřihnout se od zbytku světa, ale co nejvíce služeb a zboží vyprodukovat uvnitř komunity. Chléb upečeme v osadě, z mouky umleté taktéž v osadě a z obilí koupeného od sedláka ze sousedství, nebudeme kupovat v supermarketu chléb upečený z mouky, která vznikla v německém mlýně z americké pšenice. Proč? Protože to je správné a dáváme práci svým sousedům. Tato filosofie udrží v osadě spoustu peněz a dá osadě možnost expanze, protože každý kdo v takové osadě bude bydlet, bude pracovat a vytvářet hodnoty. Ale kávu či kakao určitě budeme nakupovat zvenčí.
Barter nikdy nebude existovat v čisté podobě, vždy budou zapotřebí peníze jako měřítko hodnoty zboží. Buďto to bude oficiální měna, pokud bude existovat, nebo nějaká komodita, kterou budou všichni členové osady / společnosti akceptovat jako prostředek směny. PA osada musí být na něco takového připravena, třeba tím, že bude mít dostatek cenných kovů, které budou schopné nahradit oficiální měnu, pokud dojde k jejímu zhroucení.
Já navrhuji, aby se PA osada zabývala numismatikou
. Měď, olovo, hliník, ocel, ale i stříbro, zlato a další kovy které buď uchovávají hodnotu nebo jsou použitelné / potřebné pro technické / technologické účely mají už dnes svou reálnou hodnotu. Já, jako elektrikář si budu maximum volných prostředků ukládat do drátů, a kabelů, základního elektroinstalačního materiálu. Topenář bude mít zase trubky a radiátory. Uzenář nebo chovatel dobytka bude mít zásoby soli. Tedy komodity, které se nekazí. A všichni budou mít část úspor ve stříbře (pro malé transakce) a zlatě (dlouhodobé uchování velké hodnoty). Ale také třeba v platině, wolframu a já nevím v jakých ještě potřebných a drahých kovech.
Co se týče degenerace komunit, kterou popisuje Prof, tak té se rozhodně neobávám.
Děda budovatel, otec udržovatel a vnuk ničitel, to je v opravdu masové míře záležitost především posledních 200 let, následek osvícenství a humanismu, které zplodily nezodpovědnost a sobectví. Nelze to zobecňovat a vztahovat to na celé lidstvo a celé dějiny.
Vesnice existovaly od úsvitu dějin a vždy nějak přežily..
Feudalismus měl například institut "Marnotratníka", který přiděloval panovník. Šlechtic, který byl prohlášen marnotratníkem, nesměl manipulovat s podstatou svého panství, ale jen s jeho výnosy.
Pokud by pro udržení svého, reálným výnosům z panství nepřiměřeného způsobu života odíral poddané více než bylo zdrávo, nebo třeba začal se svou družinou olupovat pocestné, mohl se stát i zemským škůdcem, protože porušoval zemský mír, tedy hrozilo, že se poddaní vzbouří. Takovýto marnotratník byl velmi dobrým odstrašujícím příkladem pro svého dědice, který už opět směl s panstvím nakládat bez omezení..
