Člověk nevlastní trávicí enzym (inulinázu), který by byl schopen inulin "rozbourat" na jednotlivé vstřebatelné cukry (skládá se v průměru z desítek molekul fruktózy), takže inulín projde do střeva jako molekula sice rozpustná, ale nestravitelná. To znamená, že člověk z ní není schopen získat ani primární energii (tj. energii uloženou ve vazbách mezi jednotlivými molekulami fruktózy), ani jednotlivé molekuly fruktózy, které by pak mohl využít jako zdroj energie odbouráním na vodu a CO2.
Energie molekuly se nezjišťuje jako energie, kterou z ní dokáže získat živý organismus, nýbrž jako energie uvolněná při spálení na vodu a oxid uhličitý. Inulin je tedy energeticky dost bohatá molekula, jen člověk má prostě smůlu.
Inulin však dokáže využít střevní mikroflóra, která z něj dokáže vytvářet molekuly potřebné pro imunitní systém člověka (galakto-oligosacharidy). Kromě toho podporuje vstřebávání vápníku a pravděpodobně i hořčíku.
Jestliže člověk ale inulin nejí pravidelně, může způsobit nadýmání, protože mikroorganismům nějakou dobu trvá, než si vytvoří enzym potřebný k jeho zpracování - dokud jej nemají, odbourávají inulin zčásti na metan, který způsobuje plynatost. Adaptační doba je řádově několik dní.