Ruční pumpa do vrtané studny, to si nedovedu představit. Pracovní válec by se tam asi ani nevešel a jen to táhlo by bylo hrozně dlouhé a těžké. To co je nahoře, nad studnou je jen mechanismus, páka, pomocí které se táhlem přenáší pohyb do pracovního válce, který je co nejhlouběji jak to jde, aby se netrhal vodní sloupec. V praxi platí, že se sáním, tedy podtlakem nedá udržet vodní sloupec vyšší než 10 metrů. Proto se ten pracovní válec musí dát co nejníže k hladině vody, pumpovaná voda se pak už vlastně zvedá nahoru a tak už na výšce vodního sloupce tolik nezáleží.
Tedy záleží, musí totiž být v lidských silách zvednout táhlo (drát o průměru 6-10 mm) a vodu od dna pracovního válce k výtoku pumpy.
Kopaná studna se zřizuje tam, kde je čistá mělká (tedy ta první) podzemní voda. Vrty zasahují zpravidla do hlubších podpovrchových kolektorů, kde je kvalita vody lepší.
U Retti bych se znečištění mělké podzemní vody nebál, když je to v lese a ze studánky se dá pít. Raději bych volil kopanou studnu. Do té se, v nejhorším případě, dá spustit i kbelík, do vrtu v žádném případě..
Běžné vrty jsou o průměru 150-170 mm. Na ty bych se doporučil vykašlat, brzy se zanesou.
Jsou firmy, které provádí i větší průměry, až do 254mm, nadloží se bezpečně zajílovává proti vrchní (více znečištěné vodě). Je zřejmé, čím větší průměr je vyvrtán, tím bude větší zásoba vody a její kvalita – větší průměr má i obsyp kolem naperforované pažnice a tím zpomaluje a zároveň filtruje přitékající vodu do vrtu. Takové studny mají životnost okolo několika desítek let, a nejsou o mnoho dražší než průměr do 170 cm.
Vyplatí se nešetřit 2-3 stovky na metru. Nejdražší je totiž to, že ta firma vůbec přijede..
Je to náklaďák, který za sebou táhne kompresor, nebo mají kompresor na náklaďáku a na přívěsu si táhnou samohybnou vrtnou soupravu. Vrt provádí tři chlapi. Vrtař a dva "tyčkaři", tedy ti, co tahají zpravidla 2-metrové vtrtné tyče, které nesou to pneumatické kladivo.
Nejprve se větším průměrem "vyšnekuje" měkké nadloží až ke skále, tedy k soudržné hornině, zasune se tam pažení o velkém průměru, a pak se teprve začne doopravdy vrtat pneumatickým kladivem.
Když se vyvrtá studna až na kolektor podzemní vody, to se pozná, že z vrtu začne stříkat voda, tak se ještě musí vyvrtat těch cca 15-20-30 metrů (podle průměru vrtu) aby se ta voda měla kam jímat. Pak se tam zasunou pažnice, obsypou kačírkem (jemné kulaté kamínky z říčního písku), nadloží se zainjektuje bentonitovým jílem, by se do vrtu nedostávala znečištěná podpovrchová voda (a aby jste nestrhnuli vodu z kopaných studní sousedů). Nakonec se udělá zkouška vydatnosti vrtu, při které se vrt zároveň i vyčistí..
Když je studna vyčištěná, tak se vystrojí čerpadlem.
Hloubka vrtané studny bývá klidně do 60 metrů, protože podle normy by vrtaná studna do skály měla zasahovat nejméně 20 m pod klidovou hladinu podzemní vody, aby měla dostatečný rezervoár a voda do ní neproudila moc rychle, pak se brzo zanese. V praxi bývá vrtaná studna 45 - 50 hluboká.
Klasické, kopané studny se obvykle navrhují 3,5 až 4 m pod hladinu podzemní vody.
Podle závazné technické normy ČSN 75 5115 - Jímání podzemní vody, musí být hloubka šachtové (kopané) studny navržena tak, aby i při nejnižší hladině podzemní vody byl ve studni k dispozici sloupec vody zajišťující funkci čerpání.
Vrt je na 15 - 30 let, největší průměry třeba i na 50 let, dále zkušenosti nesahají, kopaná studna na věčné časy.
