Na těhle věcech je úžasný, jak je všechno individuální. Ale nejen farmaření, i to všechno další. Co funguje kámošovi o deset kilometrů vedle, to neplatí u mě. A naopak. Když začala válka na Ukrajině, měl jsem pocit, že se rozšíří do celý Evropy a dal jsem dohromady skupinu lidí, kvůli připravenosti. Organizoval jsem kurzy, který vedli armádní profesionálové - střelby, taktika, zdravověda. Orientace a pohyb v terénu. Časem lidi ztratili motivaci, válka se stabilizovala a každej se vrátil do svýho života. Já se pustil do farmaření, a ono je to z určitýho pohledu hodně podobný. Jako má každej svůj přístup ke střelbě, každej si sbalí něco trochu jinýho do pohotovostniho zavazadla, do lékárničky, jinak se obleče, tak si i jinak jede farmaření... A funguje to.
