Naše babička dělala pampeliškový med od pradávna, protože neměli peníze na med, zato cukru měli dost, protože děda pracoval v cukrovaru. Pak si pořídil včely, neboť nemusel kupovat drahý cukr na zimu, ale babička pampeliškový med dělala dál. A myslím, že ho dělala dost netypicky - dnes se mi podařilo najít její recept:
200 květů pampelišek vytržených z lůžka (hned při sbírání), hrst hrubého, nejlépe nerafinovaného (tj. hnědého) cukru, 1 malé zrnko soli - rozemele se spolu v pečlivě vyčištěném strojku na mák nebo se rozbije v hmoždíři. Vzniklá hustá, nevábně vyhlížející hmota se napěchuje do skleniček, zavaří se v horké vodě cca 15 minut a výsledné skleničky se za předpokladu, že těsní, strčí do sklepa do tmy a do chladu, kde musí zrát aspoň rok.
Pamatuju se z dětství, že po otevření se to chovalo a chutnalo skoro jako med, až na to, že to bylo zakalené a jemňoulince nahořklé. Babička dělala i variantu s mákem, se skořicí nebo s ořechy a to se pak mazalo na chleba. Těším se, že až budu v důchodu, jednou to vyzkouším...
Jen co dokončím to veledílo, na kterém momentálně kutím, ještě se k tomuto tématu vrátím...
