Rád bych rozjel i jinačí diskusi než pandemie, jelikož až přestane covid šílenství budeme muset řešit další otázky, a to bude zcela jistě ekonomická stránka dopadu našeho (a také vládního) počínání během pandemie.
Toto není nabádání k šíření žádných poplašných zpráv a mé vyjádření slouží k „studijním účelům“ a neobsahuje žádné formy nesnášenlivosti a popírání práv skupin a natož jednotlivce.
V rámci prepperství bychom neměli tuto otázku opomenout. Vzhledem k tomu jak se činitelé chovají a činí. Začíná to neuvážlivými nákupy a různými pokusy rozházet co nejvíce peněz, které zatěžují už tak napjatý rozpočet tohoto státu, ve mně vybízí spoustu otázek a nejistot do budoucnosti.
Vzhledem k nakažlivosti a rozsahu (popřípadě mutace) šíření Covidu do budoucna, zcela jistě to není první a jediná vlna pandemie co nás čeká. Zde bych chtěl proto vypíchnout pár myšlenek k diskusi.
To že se bude nákaza sem vracet, je víc než jisté. Vezměte si, jak to tady začalo, pár „lyžařů“ se vrátilo z dovolené, je to 700 lidí, kteří nakazili a rozšířili virus na dalších 7000. U tohoto typu viru stačí několik jedinců k zavlečení a znovu vypuknutí stejného scénáře co tu máme.
Jako první je ztráta (absence a laxnost) podpory EU k boji proti pandemii a jejich totální zalezení do nor, nevyjadřování a ztráta globálního vedení, asi jsou stále překvapení a nemají krizový plán. Zřejmě málo peněz a nedostatek úředníků.
Za druhé už teď je vidět rozdělení a nesoulad v mezistátním řešení krize Covid v EU, členské státy jsou ponechány napospas sobě, chybí ucelené řešení. Státy si řeší vlastní situaci u sebe doma (příkladem je zabavování zdravotnického materiálu určeného pro jiný stát apod.). Do budoucna si myslím, že to sobectví bude obdobné a čeká nás to, že si každý stát bude řešit nejprve svoje záležitosti a pak bude koukat přes hranice. To bude mít ekonomický a obchodní dopad na mezinárodní vztahy. Jako vždy půjde v první řadě o to, uchovat standard v daném státě a pak řešit mezinárodní vazby, a předpokládám, že zde globalizace ustoupí finančním preferencím vlastních států. Z toho vyplývá, že bude převážná podpora domácích podniků v daném státě, který odvádí HDP. Viz naše avizované zestátňování a podpora domácích firem.
Třetí bod je „malá domů“ vládnoucí straně a sympatizantům na úkor domácích schopných malých firem. Nabízená pomoc je odmítána v pochybných souvislostech a otevírání obchodů a podniků provází také jistý druh nesrovnalostí. Z toho profitují jen určití lidé s vazbami na vládnoucí stranu, bez ohledu na vývoj situace, malé firmy jsou nevyužity a ponechány svému osudu. Je zde dále spousta uzavřených obchodů, které nemají možnost získat výdělek a navíc jsou nuceni platit výdaje (nájem, plat zaměstnancům, atd.), je sice dobré že některé slabé podniky zavřou a zkrachují, očistí to trochu trh. Silné podniky vydrží měsíc, dva bez příjmů, ale problém nastane, pokud do budoucna bude další vlna, nebo další uzavírání. Třeba půl roku nevydělávat už většina nepřežije.
Za čtvrté v dnešní době jediné, co drží ceny komodit (potravin) takové, jaké jsou, je dřívější nákup a nízká cena ropy a přepravy. To také v brzké době jistě skončí, viz zpráva, že cena pohonných hmot je pod výrobními náklady, výsledek - přestanou pohonné látky vyrábět a cena zase půjde nahoru. V budoucnu očekávám nárůst cen, vzhledem k současné (ne)soběstačnosti ČR a zamezení přístupu levné pracovní síly bude růst cen nezastavitelný a jistý. Pokusy o nahnání studentů na pole není momentálně reálné. Tudíž poroste cena/hodnota lidské práce a to bude promítnuto do cen produktů.
Ještě k levné pracovní síle, jsou tu možnosti, že by si je zaměstnavatelé vozili sami, ale když vidíme, jak to tady začalo, tak bude stačit, aby v autobuse (uzavřeném prostoru) během cesty byl jeden nakažený a rázem máte dalších 50.
Za páté nepružnost vládních opatření vůči drobným podnikatelům a dalším (OSVČ, DPP atd.), povede ke skončení malých firem. Bude přibývat lidí na úřad práce. Slabiny systému odsoudí spousty lidí k existenční nouzi, což povede k zatížení státních rozpočtů a započne další vlna utahování opasků. To už známe z dřívější doby, povede k navyšování daní, někdo to zaplatit musí, což bude zase jedině pracující člověk. V neposlední řadě je to avizované nalití tisíců miliard (biliónu) korun do ekonomiky, které bude vést k větší zadluženosti státu. Což bude ještě větší znevážení měny (koruny) v poměru k ostatním. Navíc tady máme statisíce lidí, kteří nedokážou kompenzovat i měsíční výpadek mzdy, nebo jednorázový mimořádný výdaj 10 000, skoro milión lidí v exekucích. Těchto lidí bude přibývat, budou to lidé s hypotékami a úvěry co přijdou o práci. Pomyslné nůžky se budou čím dál více rozevírat.
Pan Bárta predikuje, že to společnost ustojí, nedojde ke kolapsu (nevím jak ale naše ekonomika).
Zde jsem uvedl několik hodně černých myšlenek a právě připravenost je o tom, očekávat horší scénáře a pak se těšit z toho že to až tak hrozné není. Tak jako mravenečkové dělají přípravu na špatná léta a cvrčkové stéle hrají na housličky, bychom se měli zamyslet a najít pro sebe rozumný scénář překonání této nepohody.