Všichni: kdo se autech vyznáte - jaké auto má největší životnost? neboli pokud bych potřeboval dest let po málolidném VP sehnat nové auto z deset let stojících vraků po kterém bych měl sáhnout?
A případně jaké auto by bylo ideální z hlediska odolnosti proti EMP? Dělá se dnes nějaké auto, které má pomocné možnosti startování na stlačený vzduch nebo na kliku?
Po deseti letech...bude nejspíš všechno mrtvé. Protože cokoli použitelného je už dnes 25 a víc let staré. Takže bych otázku položil jinak: Jaké auto si vybrat hned po málolidném VP (a dobře ho schovat)?
Pokud benzin, tak opravdu něco s mechanickým rozdělovačem a karburátorem (něco takového nebude mít turbo a už vůbec ne elektronickou regulaci čehokoli - pokud nepůjde o nějaký speciál). Takže karburátorového favorita nebo cokoli staršího. Myslím, že ještě ěkteré škody 100 měly dynamo (ale negarantuju). Nelze paušalizovat, ale troufnu si odhadnout že počátky používání elektroniky u nás se datují někdy od první poloviny 90. let, na západě to bylo o 5-10 let dříve. VW v roce 88 používal mechanický rozdělovač, ale MOHL mít el. řízené vstřikování (to neznamená, že ho nutně měl).
Pokud to hodně zobecním, tak výhodnější bude auto s kompresním poměrem někde do max. 8, nebo míň. Tím se dostávámě ke staré škodě 1000MB nebo starším (1202STW nebo Octavia - 60.leta se dají pořídit za hubičku) Škoda Octavia a 1000MB měla možnost startu klikou snad ještě z výroby, škoda 100 myslím po úpravě. Motor s nižším kompresním poměrem je výhodnější protože zpracuje i méně kvalitní palivo (a třeba dřevoplyn).
Pokud naftu, tak něco s mechanicky ovládaným vstřikovacím čerpadlem, to měl naposledy Peugeot 205 nebo Golf II (určitě i někdo jiný, ale o těchhle autech to vím bezpečně).
Výhody oproti benzinu: pro svůj chod nepotřebuje elektriku. Stačí se podívat kam vedou dráty na vstřikovací čerpadlo (stopventil), to do čeho vedou ty dráty vymontovat (je to cívka) a vyndat z toho jádro (kovový váleček na konci s gumovou čepičkou). Cívku pak vrátit bez toho vnitřku zpět - funguje jako špunt. Rukama to natočit nepůjde a baterie nebude. Přistupme ke startu. Po těch letech nebude v čerpadle a ve vstřikovačích nafta. Točit tím rukama (klikou) bych nechtěl. Takže tlačit nebo roztahovat. Ještě před tím je nutné povolit přívodní trubky paliva nahoře u vstřikovačů. Pokud mám možnost, můžu naplnit palivem aspoň filtr a pro technicky zdatnější - celou soustavu až po čerpadlo je možné naplnit natlakováním nádrže foukáním do hrdla nádrže (lepší je to hadičky odvětrání nádrže, ale ne všechna auta ji mají) při sundané pívodní hadici z čerpadla nebo lépe povoleném/vyndaném odvzdušňovacím šroubu čerpadla - záleží na těsnosti soustavy. Pokud mi tlak bude někudy unikat, můžu se snažit jak chci a k ničemu to nebude... U vstřikovacího čerpadla obzvlášť platí: když si nejsem jistý, nehrabu do toho - škody mohou být nevratné! Pokud nevím, táhnu, dokud nahoře u trysek (vstřikovačů) nezačne hodně odstřikovat palivo. Pěna a kapičky nestačí. Pak nasadím a utáhnu trubky zpět a po pár metrech by to mělo naskočit (objeví-li se bílý dým, znamená to, že palivo je v motoru).
Regulace turba není ryze mechanická záležitost (možná u nějakého starého speciálu?). Téměř vždy do toho "kecá" elektromagnetická cívka řízená "centrálním mozkem".
Roetka před chladičem tam není (nebývala) kvůli lepšímu chlazení, ale proto, aby se motor rychleji ohřál (a u hodně oldschool variant se jí regulavala teplota motoru, ale poslední kdo to měl byl tuším Zetro 25 N). U ostatních aut to řeší poměrně spolehlivě termostat. Ventilátor se spíná až při vyšších teplotách motoru automaticky.