To máš tak, pokud používáš profeSionální nože jako rofík, pak musíš, resp můžeš jít cestou nože a uctivě se klanět každé kudle, kterou potkáš. Nebo se zařadíš mezi tlupu ignorantů, kteří solingenem zamíchají vroucí guláš a klidně jej přeblafnou o kolemjdoucí schod, nebo kuchyňský ostřič nožů, třebas fiskars, co jsem koupil panímámě, aby si naostřila kudličku na krájení cibule, nebo klidně dranžírák na porcování drůbeže.
Jasně že chápu, že nůž může být kalený a těch 100 stupnů jej může trošilinku popustit, ovšem ty niance jsou příliš jemné a nevýrazné. Než bych se etabloval do nožůmilce, raději zůstanu ignorantem,kterej umí nabrousit nůž na sto způsobů, ale nebudu nikdy nutit ženu, aby se k nožům chovala nějak ohleduplně.
Včera zrovínka cosi krájela na plechu na pečení keramickým nožem.....
no, málem mi vyhrkly slzy, viděl jsem ty trasologické stopy od japonské keramiky na českém smaltu, polknul jsem a zeptaL se, jestli můžu nějak pomoct.
Jsou to jen nože, a než bych se rozvášňoval s rovnovážným diagramem Fe3C , vstahu k popouštění ocelí a myčce nádobí, raději koupím další kudlu, nebo deset, páč klid je nejvyšší úrovní bytí.....
Kdysi jsem patřil k puritánům, kteří nenechali na svoje nože nikdy nikoho šáhnout a ocílka dick měla svých 100
let a mohli se na ni podívat jen zasvěcení a sáhnout už vůbec nikdo a kameny na broušení z japonska jsem vlhčil pouze svěcenou vodou....
Jo jo, kudličky kudličky, vy mrchy tupý...
