Při couráním po síti jsem zahlídl tohle :
NĚMECKEJ SUPERVULKÁN ?
Gigantická supersopka pod německým jezerem Laach poblíž Bonnu podle odborníků může oživnout.
Vyslovíme-li slůvko „supervulkán“, představí si většina lidí gigantickou sopku, jejíž výbuch dokáže zdevastovat obrovské území. To je skutečně pravda. Obyvatele starého kontinentu však doposud riziko, které v sobě tento úkaz nese, příliš netrápilo. Za nejbližší supersopku, která se podle vulkanologů pomalu probouzí k životu a představuje vážné nebezpečí pro lidstvo, byl až donedávna považován supervulkán pod Yellowstonským národním parkem v USA.
Pravdou je, že v případě jeho erupce by byla ve vážném ohrožení celá naše civilizace. Území Spojených států a Kanady by bylo z veliké části zničeno a život by se tu stal prakticky nemožným, ale ostatní části světa by byly zasaženy až druhotně – především díky hustým mračnům plynů, které by zastínily sluneční světlo a způsobily by celosvětový rapidní pokles teplot.
Také další supersopky, které by v daleké budoucnosti mohly explodovat, totiž Krakatau a Toba, leží v Indočíně, a tedy dostatečně daleko od starého kontinentu. Ani od nich tedy Evropanům nehrozí nějaké přímé nebezpečí. Bohužel však tento pocit bezpečí skončil na sklonku loňského roku. Smrtící hrozba pro celou Evropu má jméno jezero Laach.
Kaldera supersopky
Malebné jezero Laach, většinou na mapách a v turistických průvodcích označené jako Laacher See, nalezneme u našich německých sousedů. Rozkládá se ve spolkové zemi Porýní–Falc, přibližně čtyřicet kilometrů jihovýchodně od bývalého hlavního města Bonnu.
Už na první pohled jde o velmi neobvyklou vodní nádrž. Leží ve výšce 259 metrů nad mořem a celá je obklopena prstencem vysokých pahorků. Má i úctyhodné rozměry, průměr jezera je celých 8 kilometrů. Jeho voda je průzračně modrá, velmi studená a má nezvyklou hořkou příchuť.
Pokud někomu při pohledu z ptačí perspektivy připomíná Laacher See zatopený kráter obří sopky, skutečně se nemýlí. Jde opravdu o gigantický vulkán, stopy jehož erupcí jsou všude kolem jasně viditelné. Jde především o mohutné nánosy zeminy, ve skutečnosti dávno vyvřelého sopečného popela. Kdy však k této explozi došlo?
Vulkanologové se shodují, že vulkán Laach explodoval naposledy před přibližně třinácti tisíci lety. Zdaleka to však nebyla jeho první erupce. Vrstvy ztuhlé lávy a popela, ve kterých odborníci čtou jako v otevřené knize, dokazují, že k výbuchu této gigantické sopky docházelo pravidelně v časovém intervalu deseti až dvanácti tisíc let. Už to samo je velmi znepokojivé. Znamená to, že vulkán může vybuchnout prakticky kdykoliv a s ještě větší silou, než byl předchozí výbuch.
Erupci před třinácti tisíci lety přirovnávají odborníci k výbuchu filipínské sopky Mount Pinatubo v roce 1991. Živel tehdy vychrlil ze svého ohnivého chřtánu neuvěřitelných 16 kilometrů krychlových lávy, popela a kamení. Sloup kouře a sirných plynů dosáhl tehdy výšky více než 40 kilometrů. V okruhu 60 kilometrů byla krajina zcela zničená. Další stovky kilometrů čtverečních zasypaly vrstvy popela. Mračno ze sopky proniklo až do horních vrstev atmosféry a částečně odstínilo sluneční svit. Důsledkem byl pokles teploty na celé planetě v průměru o půl stupně Celsia.
Přestože jde o strašná čísla, není to bohužel konec. Sopka Laach podle odborníků umí vybuchnout i mnohem silněji. Nánosy z těchto dávných supererupcí se nacházejí doslova po celé Evropě. Tyto výbuchy přetvářely tvář celého kontinentu, měnily toky velkých řek, především Rýna, a pokaždé značně ochladily i naši planetu. Proč o tom ale hovoříme? Může vulkán znovu ožít?
Koncem prosince loňského roku si obyvatelé žijící na březích jezera Laach povšimli něčeho velmi podivného. Jindy klidná hladina se rozčeřila miliony malinkatých bublinek. Chemický rozbor ukázal, že se jedná o plynný kysličník uhličitý. Místní lidé žertovali, že se jejich jezero mění v minerálku a že by tento fenomén mohl do oblasti přivábit turisty ze širokého okolí.
Jenže vulkanologové jejich veselí nesdíleli. Mnohým z nich prý z úkazu naskočila husí kůže. Jestliže se totiž z jezerního dna uvolňuje kysličník uhličitý, může to znamenat jen jediné. Žhavé magma, odpočívající až doposud poklidně v obřím magmatickém krbu, se probudilo a dalo se do pohybu. Teď se dere vzhůru a tlačí před sebou plyny. Ty prostupují porézní vrstvou horniny, jež tvoří jezerní dno, a probublávají vodou nahoru do atmosféry. Když se pak po několika dnech objevily v bublinách i stopy kysličníku siřičitého, měli už odborníci jasno. Gigantický vulkán ožil a připravuje se k erupci. Jeho exploze je už jen otázkou času. Dá se ale nějak odhadnout, co by se stalo, kdyby k ní v dohledné době došlo?
Hned na začátku je třeba říci, že erupce supersopky Laach by pro Evropu znamenala naprostou zkázu. Německo by patrně úplně přestalo existovat. Těžce postižena by byla i značná část Francie a zemí Beneluxu. Zkáza by neušetřila ani naši republiku. Oblast Čech by se stala na dlouhou dobu neobyvatelnou. Morava by na tom byla o něco lépe, i zde by však území pokryla několikacentimetrová vrstva popela. Ztráty na životech by dosáhly desítek milionů osob. Další miliony lidí by zahynuly v důsledku hladu nebo na následky zranění. Jedovaté sirné a fosforečné sloučeniny by otrávily půdu i vodu. Další množství osob by zahynulo vinou těžkých povodní. Sopečné plyny a prach v atmosféře by totiž zafungovaly jako kondenzační jádra a vyvolaly by lijáky a přívalové deště. Situace by se stabilizovala až po několika letech. Tou dobou by však už ze střední Evropy zbyla jen spálená, otrávená a neobyvatelná poušť.
Jak akutní tyto prognózy jsou, to ukáže jedině čas. Je možné, že se postup magmatu v hlubinách opět zastaví a vulkán se na několik století uloží znovu ke spánku. Pokud by však došlo k explozi, kolébka západní civilizace by patrně navždy zmizela v propadlišti dějin.
Ing. Vladimír Červinka
