Tak abychom se netrefovali jen do Konce, zkusím k tomu napsat něco, co bude mít hlavu a patu…no, když vidím, jak začínám, ale to hlavu a patu mít nebude, ale budiž.
Nejprve trocha filozofie na začátek. Sklenice mlže být z poloviny plná nebo z poloviny prázdná. Pro někoho skoro plná a jiného skoro prázdná. A stále je v ní přesně ta polovina objemu.
Tak jde říct doma: Miláčku, já nakoupím ty zásoby na 50 let a zbraně a začneme trénovat, aby až přijdou ty bandy hladových pobudů jsme ty konzervy ubránili. A nebo to jde podat takhle: Miláčku, je mi líto, že každý den stojíš u plotny a nebo že si tam musím stoupnout já. Uděláme si dobré zavařené skleničky hotovek a uděláme ty úplně boží marmelády jak umíš po babičce. Ušetříme tím spoustu času každý den a v tom ušetřeném čase se ty můžeš přes léto opalovat u bazénu (copak jí musím troubit, že to je vlastně 20 kubíkový rezervoár na užitkovou vodu) a já si s holkou budu hrát na trapery a budeme střílet.
V obou případech je výsledek ten, že se nakoupí / udělá do spíže halda žrádla a nakoupí se nějaké zbraně a střelivo.
A jak přesvědčit, že má člověk zvednout kotvy? No přece nijak. Zařídím to od začátku tak, že moje bydlení je skutečně můj hrad. Že za „normální“ nouzové situace nikam nemusím utíkat. Že moje rodina bude sakra dobře vědět, že tady a právě tady je to bezpečné zázemí, kde je teplo, co jíst a je tady v rámci možností bezpečno. A pokud už se někam bude muset jít, tak to bude takový průser, že to budou vědět všichni bez výjimky.
Ale přesto…člověk potřebuje, pokud by někam měl jít, nějaké vybavení. A je snad něco lepšího, než v létě jezdit pod stan a nebo stanovat na zahradě? No a to přece chce vybavení. Asi spíš neprojde, když řeknu: Miláčku, kdyby přišla ta apokalypsa, tek jsem se rozhodl, že koupím za X tisíc vybavení. Ale když to podám tak, že: miláčku, chtělo by to trochu dobrodrůžo, hotely jsou stejně zavřený, pojedeme někam pod stan. Vybavení nás bude stát plus mínus stejně jako týden v hotelu a můžeme jet víckrát a už od druhého týdne dovolené šetříme. A bude to lepší, než sedět doma a po Čechách je tak krásně.
A pokud by to nevyšlo…já nevím, já sem asi ze starý školy. Moc starý. Když by se mnou nechtěli jít se zachránit? Moje role jako manžela a otce je být ochránce. Kdybych prostě odešel sám a nechal je napospas osudu, nemohl bych se podívat do zrcadla. Já jsem přece ten, kdo je má chránit. A oni jsou smysl mého života. Přežít a ztratit smysl života, ztratit svoji čest a sebeúctu, to pak nemá moc cenu žít, protože to je to nejcennější, co jaksi chlap může mít. Pak bych si nemohl vážit sám sebe.
A ještě jeden detail, to k těm šmejdům atd… někdo chytrý kdysi řekl (nevím kdo to byl) udělej to nejlepší s tím co máš tam, kde jsi právě teď. Čekat na apokalypsu, že to jako pak bude lepší je hovadina.
Nelíbí se ti dnešní zřízení? Můžeš jít a rozbít výlohu. Můžeš být na demonstraci a rozbít těch výloh mraky. Taky si nic nepomůžeš a budeš chuligán. Můžeš podepisovat petice a taky nejspíš nic nezmůžeš. Můžeš ale jít do politiky a nebo pokud na to nemáš tam poslat někoho, kdo na to má. A měnit nebo se pokusit to změnit zevnitř. A to má smysl a může to mít úspěch. Sednout s rukama do klína a čekat až zahřmí je ta nejhorší možnost. Ono totiž zahřmít nemusí a nebo úplně jinak, než si člověk představuje. A i takový zastupitel obce už něco dokáže změnit, když je se správnými ideály. A pokud by to dotáhnul do parlamentu, tak se ty možnosti umocňují.
Tím vším jsem chtěl říct jedno. Já nechci být ten pasivní a nikdy jím snad nebudu (pokud tělo a mozek dovolí). Chci si aktivně užívat života a příprava na SHTF není smyslem mého žití. Chci plný spokojený život a že se jaksi mimochodem připravím na to, že se to může posrat? No tak HALELUJA! To je přece super. Ale já nechci pouze kličkovat mezi možnostmi. Chci si je i aktivně vytvářet. Chci být pánem svého osudu a zároveň pokud to odhadnu, tak nelézt do slepých uliček, ze kterých se blbě couvá.
