V Rusku je možné se nejen mezi léčiteli, ale i mezi obyčejnými lidmi bavit zcela otevřeně o léčení močí. U nás je toto téma dosud tabu. Stejné tabu jako moč je v Česku i klystýr.
knížka
Jiří Cingroš : URINOTERAPIE
Očista těla a správná technika použití moči vede během jednoho měsíce k vyléčení vrozených nemocí a zcela očišťuje vnitřnosti. Po dvou měsících se výrazně bystří smysly. Po třech ustupují všechny nemoci. Po sedmi se člověk stává mimořádně silným a rozumným, po osmi září jako zlato atd.
Moč neboli urina je tekutý produkt vyměšování živého organizmu, který se dotváří v ledvinách a vychází ven systémem močových cest. Za 24 hodin se u člověka vytvoří 800 - 1800 mililitrů moči, což je v průměru 50 - 80 procent přijatých tekutin. Běžně se ve dne vylučuje moči více než v noci, průměrně asi tak v poměru 4 : 1. Funkční jednotkou ledvin vytvářející moč je nefron. Počet nefronů v obou ledvinách dosahuje dvou milionů. Celkový povrch vnitřní vrstvy nefronů, přes které probíhá vlastní filtrace moči, činí 5 až 8 metrů čtverečních, což dvakrát až třikrát převyšuje povrch těla.
BarvaMoč zdravého člověka má různé odstíny žluté barvy, od slámově žluté po sytě červenožlutou. Nejčastěji bývá moč jantarové barvy. Zbarvení uriny závisí na různých pigmentech, které jsou v ní obsaženy. Čím je jich více, tím je barva sytější.Moč sytě žluté barvy je většinou koncentrovaná, má vysokou hustotu a vylučuje se v poměrně malém množství. Světlá moč barvy slámy má naopak nízkou hustotu a vylučuje se ve velkém množství. Obecně platí, že čím více dodáváme organizmu tekutin, tím je světlejší moč, čím méně, tím je koncentrovanější a tmavší. Barvu uriny mohou ovlivnit různé pigmenty, které do ní přecházejí. Např. červená řepa obarví moč do červenofialové barvy. Na základě zkušeností však mohu dodat, že pokud jsou ledviny a játra v pořádku, pak se ani při konzumaci 1 dcl šťávy z červené řepy barva moči nijak nezmění. Velice jednoduchý ukazatel
stavu vašich nejdůležitějších orgánů.
V nefronech se moč tvoří v důsledku čtyř procesů: filtrace, reabsorbce, sekrece a
osmotické koncentrace.
F i l t r a c e - probíhá v počáteční části nefronu, kde krev protéká pod tlakem značně vyšším než ve všech ostatních kapilárách. To se vysvětluje tím, že vstupní arteriola je přibližně o 30 procent větší ve svém průměru než výstupní. Tento přetlak umožňuje odfiltrovat ledvinovému klubíčku hemoglobin a krevní bílkoviny neboli krevní koloidy. Tak vniká prvotní moč, která obsahuje stejné látky jako krevní plazma. Cukr, soli, močovina, aminokyseliny a vůbec všechno, co je běžně obsaženo v krvi, nebo je do ní uměle zavedeno, se v prvotní moči nachází ve stejné koncentraci.
R e a b s o r b c e - začíná v ledvinovém kanálku po výstupu prvotní moči z klubíčka.
Kanálek je omýván krví, která, díky nasycenosti hemoglobinem a bílkovinami, podstatně mění svůj osmotický tlak. Výsledkem je rozdíl tlaků mezi krví omývající kanálek a prvotní močí uvnitř něho. Díky tomu začíná difuze vody z oblasti menšího osmotického tlaku do oblasti vyššího tlaku přes epitel (výstelku) kanálku, který funguje jako polopropustná membrána. Společně s vodou se do krve nasává řada látek, které se původně v krvi rozpustily. Takto probíhá pasivní reabsorbce. Kromě ní dochází k aktivnímu přenosu látek potřebných pro organizmus z prvotní moči do krve. Tento proces vyžaduje hodně energie, a proto ledvinová tkáň spotřebovává více energie nežli srdeční. Největší reabsorbcí prochází chlorid sodíku neboli kuchyňská sůl. Za 24 hodin ledvinové kanálky nasají zpět z prvotní moči asi 1200 gramů chloridu sodného. Proto např. snížení příjmu soli snižuje krevní tlak.
S e k r e c e - je prováděna buňkami ledvinových kanálků cestou aktivního výběrového
přenosu látek užitečných pro organizmus (aminokyselin, vitaminů, fosfátů, glukózy) z prvotní moči zpět do krve a nepotřebných a škodlivých látek (léků a barviv) z krve do moči. K tomuto procesu ovšem dochází jen v případě, že průchody do krve nejsou ucpány cholesterolovými zátkami a vápenatými usazeninami.
O s m o t i c k é k o n c e n t r o v á n í m o č i - probíhá na základě zvláštního mechanizmu, kdy dochází ke koncentraci solí (iontů sodíku a chlóru) počínaje od vnějších vrstev ledviny směrem dovnitř. Prvotní moč tak prochází vrstvami ledvin se stále větší koncentrací kuchyňské soli a osmózou (vzlínáním) předává těmto vrstvám vodu. Sama se přitom koncentruje a zmenšuje v objemu. Ze 130 mililitrů prvotní moči zůstává pouze
1 mililitr moči výsledné.Z toho všeho je zřejmé, že se moč tvoří z krevní plazmy. Ledviny přitom vytvářejí pouze základní část moči. V ledvinách ve skutečnosti vnikají jen určité látky, např. renin, který reguluje oběh krve v ledvinách, eritropoetin stimulující oběh krve v kostní dřeni, prostaglandiny, jimiž se mění citlivost ledvinových buněk k působení některých hormonů. Všechny tyto látky jsou zde však v nepatrném množství.
Může být moč jedovatá? V žádném případě! Protože moč vzniká z krve, nemůže otrávit vlastní organizmus. Kdyby byla skutečně jedovatá, pak by nás otrávila už při tom, jak se vylučuje v ledvinách a shromažďuje v močovém měchýři. Je
ovšem nutno připustit, že existují určité stavy organizmu, kdy se v moči hromadí mnoho škodlivých látek, které při zpětném zavedení moči do těla mohou mít nepříznivé účinky.
Průzračnost moči Čerstvě vyloučená urina zdravého člověka je průzračná a fosforeskuje. Po odstátí se stává poloprůzračnou a po delší době se může zakalit v důsledku usazenin.
Vůně či zápach močiČerstvá moč zdravého člověka má charakteristickou vůni. Různé látky, přiváděné
s potravou do organizmu, jí mohou přidat určitou vůni, např. česnek, cibule, polyvitaminy. Také šafrán či mentol dávají urině specifickou vůni. Při hladovění můžete cítit z moči aceton. Při zásaditém kvašení, kdy urinu necháte dlouho odstát, získává moč ostrý zápach čpavku. Zdravá moč lehce pění.
Chuť močiNormální moč má hořkou chuť. Při umírněném užívání soli mírně slanou, při smíšené potravě, např. mase s knedlíky či chlebem, má chuť pomejí. Pokud užíváte syntetické polyvitaminy, přijímá moč jejich chuť. Nejlépe moč chutná při konzumaci přírodní oddělené stravy. Při rostlinné stravě, kombinované s krátkými půsty a očistnými procedurami, má moč chuť čerstvě nadojeného mléka, i jeho výživnost.
ReakceČerstvá moč má kyselou reakci v rozmezí 5 až 7 pH. Největší kyselost má ráno při
prázdném žaludku. Po jídle se kyselost snižuje, což je spojeno s vylučováním žaludečních šťáv. Kyselost se také snižuje při silném pocení. Velká spotřeba čerstvých ovocných šťáv může zvýšit zásaditost moči a naopak spotřeba obilovin zvyšuje její kyselost. Urina se zápachem čpavku má zásaditou reakci.
Příjem moči ústyUrina nejdříve dezinfikuje ústní dutinu, potlačuje hnilobné procesy, léčí mandle. Pokud ji podržíte v ústech 1 až 5 minut, případně ji kloktáte, urina vám posílí ústní sliznici, přestanou se vám kazit zuby a dezinfikují se mandle. K očistění mandlí dochází díky osmóze. Urina saje vodu a tím vysává i případný hnis, normalizuje funkci mandlí a ničí v nich jakékoliv zánětlivé nebo hnilobné procesy.
Pokud se ústa vyplachují urinou po dobu 30 dnů, pak dochází ke zpevnění zubní skloviny, protože stopové prvky a minerály z moči postupně přecházejí do zubů. Nejlepší je provádět tuto proceduru před spaním. Mnozí lidé, kteří se vážně zabývají urinoterapií, používají moč místo zubní pasty. Urina nijak nedráždí ústní sliznici, upevňuje zuby a dezinfikuje ústní dutinu. Zubní pasta naopak vysušuje, dráždí a spaluje sliznici. Není proto lepšího prostředku pro péči o dutinu ústní a o zuby, než je moč.
Vyplachování úst urinou ozdravuje také kořeny zubů. Díky „odsávacímu“ účinku moči odchází z kořenů hnis a jiná infekce, zpět naopak proudí minerální látky, které jsou pro zuby výživou. Zuby se uzdravují, posilují, zbavují stomatitidy. Pokud stomatitida vznikla používáním nesprávné a znečištěné potravy, pak toto je nejlepší prostředek. Pokud je projevem onemocnění tlustého střeva, pak si musíme dát nejdříve do pořádku vnitřnosti a stomatitida zmizí sama od sebe. Podle mnohých odborníků je vyplachování ústní dutiny odpařenou močí vůbec jediným prostředkem, jak vyléčit paradontózu (ovšem také alespoň po základní očistě střeva a jater).
Zažívacím traktem vstupuje urina do žaludku, kde čistí sliznici a dezinfikuje ji. V žaludku se moč dlouho nezdrží (pokud ji pijeme nalačno před jídlem), ale i zde prokazuje neocenitelné služby. Díky svým rozpouštěcím a odsávacím schopnostem urina čistí žaludek od patologického slizu. Tomu napomáhají také hořčiny, které jsou v ní obsaženy. Účinkem osmózy urina nasává tekutinu a tím promývá sekretorické (vylučovací) buňky žaludku, jimž se pak lépe pracuje. Protože moč obsahuje hormony, enzymy (fermenty) a protizánětlivé látky, posiluje se tak žaludeční sliznice. Kyselé působení uriny potlačuje vředové procesy v žaludku, protože žaludeční vřed je vlastně destruktivní, rozkladný proces, vyvolaný zvýšenou zásaditostí, nedostatečnou dodávkou živin a energie příslušné části žaludku. Příjem uriny radikálně řeší všechny tyto problémy, čímž se vysvětlují dobré výsledky urinoterapie při léčení vředové nemoci žaludku a dvanácterníku. Urina však musí být v daném případě málo slaná, a proto na tuto dobu vyloučíme z potravy kuchyňskou sůl, jíme kaše a hodně ovoce, pijeme mnoho čerstvých šťáv z ovoce a ze zeleniny.
Pokud jsou v žaludku polypy, pak je lepší použít koncentrovanější urinu. Pro tyto účely je nutno ji odpařit na polovinu až čtvrtinu a ta pak, díky své výrazně hořké chuti, bude doslova odtrhávat polypy a zbaví vás rychle a přirozeně těchto krkovičnatých houbovitých výrůstků. Pod vlivem vysokých teplot (při odpařování moči) vzniknou biologicky aktivní látky, které účinně působí na sliznici žaludku.Z žaludku jde částečně zředěná urina do dvanácterníku a dále do tenkého střeva. Působením osmózy pokračuje urina v nasávání vody do střev a tím čistí stěny dvanácterníku, který může plnit své funkce, jimiž je trávení při střevní stěně a nasávání štěpících a výživných látek do organizmu. To vše pomáhá zvýšení chuti a normalizuje tělesnou váhu. Urina také pomáhá upravovat mikroflóru střeva a tím zbavuje tělo úporných dysmikrobií (dysbakterióz) a dalších nepříjemností, které jsou s nimi spojeny.
Dále než do tenkého střeva se urina nedostane. Pokud se však používá ve velkém množství, prochází celým zažívacím traktem a vyvolává projímavý účinek a čistí střevo. Ale i tento efekt trvá maximálně jeden až tři týdny. Pak se urina zcela vstřebává a projímavý účinek mizí. V tenkém střevě tedy dochází k silnému zředění uriny vodou, která se svým osmotickým tlakem blíží mezitkáňové tekutině a začíná se vstřebávat. Zde je nutno poznamenat, že škodliviny a léky zadržuje střevní stěna (která plní i vylučovací funkci) a vylučuje je přes anus. Tím lze vysvětlit očistění uriny při jejím opakovaném příjmu, kdy se ze zakalené tekutiny stává průzračná, obsahující minimum škodlivin, a je prostě vylučována jako přebytečná voda.
