tinkturu dělám od svých deseti let, nejdříve pro babičku, potom pro tatínka....Je to zázrak, napsáno o tom bylo mnoho a kupodivu to je součástí všech lidových medicín v evropě, co já vím. Pouze pobouchaní italové si to kápnou do červeného vína, ale není divu, když si lijou grappu do kafe....A pomatení poláci si zase smíchají česnekovou tinkturu a buřtynowou...to je ve šnapsu rozpuštěnej jantar. Litevci i ostatní pobalští rusové si to kapou do vodk a ve vodce to i macerují....můj děda to zase maceroval v rumu, takže měl rumočesnekovou dobrůtku. Je to historicky ověřené, avšak začít po kapkách a pak, když nic špatného neucítíme, co kdo snese. U nás jsme česnek nakládali do slivovice, nevím proč, asi jsme neměli líh, nebo tak něco. Nu a vymacerovaný česnek skončil v bramborákách. Česnek jsem nesušil, mrazil jsem ho a dělal česnekovou pastu v soli.......Letos to bude vývojem počasí, u nás i tím, že jsme na něj zapoměli.....a sázeli až na jaře.
