No a pro ty, kdo se nechtějí osobně podívat na covidária, tak tady jeden reportér to udělal za vás:
REPORTÉR: ZDRAVOTNÍCI TO VYDRŽÍ TAK DLOUHO, JAK DLOUHO JE V TOM NECHÁME VYMÁCHAT. MAJÍ MŮJ OBDIV
„Dobrý den. – Já jsem Lubo Smatana z Českého rozhlasu… Takhle mladý člověk skončí v nemocnici? – Relativně jsem mladý, ano. – Je vám 36, jsem pochopil. Co se vám stalo? – V tuhle chvíli fakt netuším. Očkovaný nejsem, samozřejmě. Nemám důvod, protože pracuju úplně mimo lidi. Jezdím v dodávce, ve firmách nakládám odpoledne, jenom se skladníkem, jenom venku, s rouškama eventuálně. Živím sám celou rodinu, takže nebyl důvod, rodiče jsou samozřejmě očkovaný, takže je neohrožuju ničím…“
„Ale vy jste asi nebyl na kyslíku, ne? – Byl jsem na kyslíku. – Jo? – Ano. Mě přivezli v opravdu hrozném stavu. – Fakt? – Ano. – Ve 36 letech, zdravý člověk? – Ano. Týden jsem ležel doma v horečkách, 38, 39, pak se to zlomilo. Strašný klepání, nemohl jsem se pořádně nadechnout a už mě vezli. – Jinak jste ale normálně zdravý? Nemáte…? – Nemám nic. Nemám potíže celý život s ničím, nepiju, nekouřím, a proto mě to teď jakoby to, že se asi nechám očkovat. – Jo? – Asi už o tom budu přemýšlet, když vím, že mě to takhle složilo.“
Stanislav Jelínek, pacient
„Doufáme všichni, že to nebude jako minulý rok, protože minulý rok to neodneslo jenom naše oddělení, ale větší část nemocnice byla naprosto paralyzovaná. Je to špatně. Doufáme, že přeci jenom očkování a určité promoření něco přinese, že třeba pacientů nebude tolik, ale samozřejmě budou. Ale už jenom to, že nemůžeme přijímat naše necovidové pacienty, kteří nás také potřebují, je jich víc než loni a musíme to řešit po ambulancích nebo ve spoluprácu s internou. Je to pro nás nekomfortní a pro lidi také. Samozřejmě řada lidí unikne nějak špatně, takže to je špatně. – Takže se kvalita péče musí nutně snižovat? – Určitě jo, i když se snažíme dělat, co se dá, ale nedá se všechno.“
Alena Dvořáková (primářka plicního oddělení Nemocnice Strakonice)
„Je to zbytečný, kdyby lidé byli naočkovaní, tak tady nestojíme, neřešíme to. – A ovládáte se? – Musíme.“
Tomáš Drasnar (vedoucí lékař covidového oddělení v Nemocnici Slaný)
„Neočkovaní jsou ti, kteří nám tady dělají špatné průběhy, ti, kteří končí na vysokoprůtokovém kyslíku, nebo ti, kteří byli před půl hodinou intubováni. Konkrétně jedna paní, která sem přišla vykřikujíc, nač je očkování, že s tím nesouhlasí a že nesouhlasí, abychom jí dávali kyslík. V tuhle chvíli je na ventilátoru a je možné, že za den, za dva už tady nebude. – Jaký to je ročník? – 1943 nebo 1946. – Čili sedmdesátnice. – Sedmdesátnice, ale z posledních tří příjmů je jedna madam ročník 197 3, říkám to správně? 1972 a 1976. Takže čtyřicátníci.“
Tomáš Drasnar
...
Bohužel se potýkáme s iracionálním myšlením, které sahá až někam jako do středověku ve svých atavistických konturách.
Když s lékaři mluvíte, nějak mezi řečí, nemám v ruce mikrofon, tak tam je poznat deprese. Dalo by se to shrnout slovy klasika: je to marný, je to marný, je to marný. Lidé si prostě nedají říct a nenechají se očkovat.
...
Takže se dá říct, že se i od jara změnily emoce, že se potkáváš s doktory a zdravotními sestrami a s dalším zdravotnickým personálem v jiném rozpoložení, než byli třeba před půlrokem?
Mě jen fascinuje, že lékaři a zdravotníci jsou ochotni léčit i lidi, kteří tam přijdou: My nechceme očkování. Ale potom chtějí nejlepší péči, chtějí nejlepší léky, chtějí nejdražší léky, které ovšem mají mnohem mnohem víc vedlejších účinků než samotná vakcína. Obdivuju lékaře a zdravotníky že jsou ochotni se k lidem věnovat úplně stejně, jak očkovaným, tak neočkovaným.
celý podcast zde:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/podcast-vinohradska-12-koronavirus-zdravotnictvi-nemocnice-covid-19_2111220600_miz?fbclid=IwAR0AxAenmnGS98PQiY0apxdbtUl9qvKiUTGOCO_OLWjzF_xjpeCttmTpH1M#transkripce
