Mám ještě jednu věc. Dost špatnou.
Hledal jsem výhledově nějaké zboží. Pomalu se mentálně připravuji na zimu 2020/2021. Vakcína, pokud vůbec bude letos, se nestihne vyrobit v dostatečném množství. Takže na tom pomalu nějak začínám pracovat.
Dnes jsem jel do města do většího nákupáku a koupil tam nějaké věci. Měl jsem už brýle a plomasku a modré nitrilové rukavice. Oproti lidem v bavlněných rouškách, šátcích a šálách jsem se cítil trochu nesvůj, ale nikdo necivěl ani nic podobného. Naopak, musím říci ale, že naprostá většina měla nějakou ochranu. I prodavačky roušky a rukavice, některá respirátor. Sáhly zjevně do "svách zásob".
Šel jsem tam, kam skoro nikdo nechodí - do drobného elektra, pro náhradní lampu pro horské sluníčko, co jsem vyhrabal před pár dny a nový holící strojek, kdyby ten starý při skoro denním používání najednou dodělal. Žiletky mám, ale jejich spotřeba by byla neúměrná, stejně jako se můžou hodit na něco jiného.
Ty brýle jsou nahouby, máte silně omezené periferní vidění a musíte se naučit v tom neustále otáčet hlavu, jinak ztrácíte přehled. Během zlomku vteřiny u vás může stát bezdomovec na parkovišti u auta, ani nevíte jak.
Najednou jsem si všiml staršího člověka, muže kolem 55 let, jak se asi 20 metrů ode mne nějak divně pohybuje, pak se zastavil uprostřed hlavního traktu mezi regálema a vzápětí dostal opravdu silný záchvat kašle. Tím myslím opravdu silný. Dusil se tak, že si strhl tu hardovou roušku, aby se nadechl a pak se předklonil a chrchlal, jako by se snažil vyzvracet plíce. A ne, nezaskočil mu rohlík. Z několika zdrojů jsem už o podobně "kašlajících lidech" zaznamenal zvěsti, ale vidět to na vlastní oči bylo opravdu šokující. Přistihl jsem se, že jsem těch několik nekonečných vteřin jen zíral a snažil se s tím nějak vyrovnat.
Lidi se vypařili během vteřiny. Zaměstnanci marketu byli jako opaření, někdo tam začal volat ochranku. Chlap nespadl nebo něco, jen se nemohl pořádně nadechnout. Pořád tam stál v tom předklonu, ruka opřené o stehna a druhou se opíral o vozík a snažil se mezi záchvaty kašle popadnout dech. Byl to otřes.
Nevím, jak to dopadlo. Doslova jsem to oběhl nejvzdálenějším možným způsobem k samoobslužným pokladnám a vypadl. Lidí u toho bylo dost. Kdybych tam byl sám, opravdu nevím, co bych dělal. Moje první reakce byla mu jít pomoci. V podstatě jsem z toho pořád ještě v šoku a to už to je dobře hodina. Načasoval jsem si nákup na zavíračku před desátou.
Do nákupáku ještě budu muset párkrát jít. Zjistil jsem si v okolí, kde jsou nonstop nebo do pozdních hodin a i když budu muset dojíždět pěknou dálku, tak tam půjdu jen v polomasce, brýlích a rukavicích - a ve dvě ráno.
