Info o Češích čerpám z výzkumů agentury STEM, ktere jsou součástí rozsáhlejší studie o konspiracích a dezinformacích. Začali s tím, tuším, už v roce 2020. Z té doby jsou také zajímavé výsledky, např.:
- Téměř tři čtvrtiny (72 %) českých občanů mají za to, že velká média v ČR
záměrně zkreslují nebo zamlčují důležité informace.
- Dvě pětiny (41 %) české společnosti si pak tyto údajně zamlčované informace
dohledávají po vlastní ose z jiných zdrojů.
- Jen 6 % českých občanů uvedlo, že alespoň jednou týdně obdrželi informaci, o které
velká média nepíší či ji zamlčují. Dalším 14 % byla taková zpráva poslána jednou
nebo dvakrát měsíčně a 50 % obyvatel takovou informaci nedostalo nikdy.
- Celých 69 % českých občanů takovou informaci dále nepřeposlalo, 19 % tak činí jen
několikrát do roka a zbylých 12 % obyvatel s frekvencí aspoň jednou měsíčně.
Nebo:
Autoři – Osoby, které aktivně vytváří dezinformace. Jde o méně než 1 %
obyvatel, a tedy skupinu těžko postižitelnou jednorázovým měřením.
Šiřitelé – Osoby, které sdílí a přeposílají dezinformace v průměru alespoň
jednou měsíčně. Je to odhadem 5 % obyvatel. Právě na ně se zaměřuje tento výzkum.
Hledači – Osoby, které se aktivně zajímají o dezinformace, ale nepřeposílají
je. Odhadem 10 % obyvatel.
Krizové události, jako pandemie koronaviru ovlivňují, kolik lidí se věnuje přeposílání a
sdílení informací obecně a dezinformací zvláště. V takových momentech se pravděpodobně
zapojuje aktivně více lidí a aktivita šiřitelů se zvyšuje. Kvantitativní šetření proběhlo v době
před epidemií v ČR a nynější aktivita proto může být větší než uváděné hodnoty.
Všechny šiřitele spojuje silná nedůvěra k médiím (tak byli také definovaní) a elitám a pocit,
že média něco zamlčují.
Šiřitele spojuje ve skutečnosti špatné porozumění pro skutečnou práci médií. U Expertního
typu ale i tak převažuje pocit, že médiím rozumí. Neznamená to, že by jejich fungování
dobře znali nebo dokázali rozlišit jednotlivé typy a zdroje. Rozumět u nich znamená
především více podezřívat.
Důvodem nedůvěry k médiím je hlavně představa, že za každým médiem jsou nějaké zájmy
(finanční nebo provládní). Tento zájem ale vidí šiřitelé hlavně u velkých médií. U médií,
které prezentují „alternativní“ fakta je pozadí a důvody nezajímají.
Přestože zájmy za každým médiem mohou být jiné, obecně šiřitelé mají představu, že
drtivá většina velkých médií musí následovat nepsaná pravidla daná vládou či
velkými firmami a podléhají tak cenzuře nebo autocenzuře.
Nedůvěrou v média, sledováním a kombinováním zdrojů si tito lidé vytvářejí sebevědomí,
určitý pocit výlučnosti (jsou mimo „stádo“, které věří tomu, co se jim řekne). U
některých je v tom i dávka pohrdání „důvěřivci“ a obyčejnými konzumenty médií.
(Výtah z veřejné zprávy z jarního výzkumu 2020
https://www.stem.cz/wp-content/uploads/2020/06/Verejna-zprava-z-vyzkumu-web-STEM.pdf)
