Ekonomka Markéta Šichtařová v souvislosti s výpadkem elektřiny připomněla své vystoupení v Otázkách Václava Moravce, kde diskutovala krátce po španělském blackoutu se dvěma vládními ministry.
Šichtařová následně vysvětlila, jak a proč k blackoutům dochází: „Fanatické tažení za Green Dealem vede k vypínání stabilních zdrojů energie a k iracionálnímu zavádění nesmyslného množství obnovitelných neboli občasných zdrojů. Občasné zdroje znamenají střídání přepětí a podpětí v přenosové soustavě. Vedle toho obnovitelné zdroje, zejména pokud jsou připojeny k distribuční síti přes střídače, mohou ovlivňovat kvalitu elektrické energie, konkrétně jedním z nežádoucích jevů je zhoršení tvaru amplitudy proudu. Přenosová soustava je náchylná k takzvanému rozpadu a dochází k blackoutu,“ píše ekonomka na sociální síti s tím, že přesně k tomu v pátek v ČR došlo.
V Německu a Polsku včera zafoukalo, zasvítilo a do Česka přiteklo moc proudu a elektrizační soustava to prostě nevydržela a zkolabovala. Kdyby Německo podle Šichtařové nevsadilo výhradně na OZE a zachovalo si své uhelné a jaderné elektrárny, nic takového by se prostě nemohlo stát.
Šichtařová na sociální síti dále líčí, že výroba elektrické energie je jen jednou z disciplín, kterou zajišťuje energetika. Mnohem složitější disciplínou však je vytvoření rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou neboli neustálé vyrovnávání výkonu výroby a spotřeby. Elektrickou energii není možné skladovat ve velkém množství, a proto musí být v každém okamžiku zajištěn stejný výkon vyráběné a spotřebovávané energie. Čím více je podle ekonomky v soustavě zapojeno obnovitelných zdrojů, tím těžší tento úkol je, protože obnovitelné zdroje nevyrábí nutně v době, kdy je energie třeba.
Dodává, že pokud by nedocházelo k ideologické deformaci energetiky, tak by byly obnovitelné zdroje při nedostatku poptávky z elektrizační soustavy odpojeny. Jenže zelená ideologie diskriminuje majitele konvenčních elektráren tím, že jim nařizuje, že nesmí „překážet“ obnovitelným zdrojům. Naproti tomu obnovitelné zdroje mají zaručenou svoji výkupní cenu elektřiny. V praxi to znamená, když hodně svítí slunce anebo hodně fouká, obnovitelné zdroje vyrábí obrovské množství energie, kterou není kam umístit.
„Elektrizační soustava hledá odběratele snižováním ceny, ale o energii v daném čase nemá nikdo zájem. Hledání rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou jde tak daleko, že cena spadne až do záporných čísel. Ve zdravém tržním prostředí by už na počátku tohoto stavu byly obnovitelné zdroje odpojeny. V pokřiveném prostředí se ale odehrává něco zcela jiného. Protože z ideologických důvodů nesmí konvenční zdroje překážet občasným, tyto zdroje vyrábí dál jako o závod. Konvenční zdroje se snaží snižovat výkon až do stavu, v jakém je nutno je fyzicky udržet v pohotovosti,“ píše Šichtařová a dodává, že zde vznikají dva problémy.
Prvním problémem je, že jaderné a uhelné elektrárny nejsou stavěny na prudké změny výkonu. Snížení výkonu i opětovný náběh nějaký čas trvá a během této doby je nutné se této „odpadní“ energie zbavit. Nejprve se plní přečerpávací elektrárny, ale ani to nemusí stačit na „odložení odpadu“.
Druhý problém vyplývá z konstrukčních omezení konvenčních elektráren. Ty jsou sice zdroje s řízeným výkonem, ale jejich produkce nesmí klesnout pod hranici pohotovostního minima. Pokud by točivá záloha klesla pod mezní točivý výkon, elektrárna by už neměla sílu pro zpětné nahození.
Ve chvíli, kdy již nelze snižovat výkon konvenčních zdrojů, protože jsou na hranici pohotovostního minima a přečerpávací elektrárny jsou naplněné, provozovateli přenosové soustavy ČEPS nezbývá, než konečně odpojit viníky celé situace – obnovitelné zdroje. Pokud by to neudělal, způsobilo by to kolaps celého systému.
Náprava není jednoduchá. Abychom dosáhli energetické bezpečnosti, měli bychom se podle Šichtařové distancovat do Green Dealu a emisních povolenek, a měli bychom se vrátit k tepelným a jaderným elektrárnám. Dalším problémem je však Lipská burza, která nutí Česko přijímat z Německa nárazy přepětí
