V tom máš pravdu, zmizení ze systému ve stylu "zdrhnutí do lesa" v Česku je z dlouhodobého hlediska nemožné, reálněji bych to viděla někde v Indonésii, Rusku, Brazílii nebo v nějakých podobných rozlehlých státech.
Půjdu na to filozoficky - člověk je pomyslná moucha obklopená pavučinou systémů- Kultura a jazyk, společnost a náboženství, školní a sociální systém, internetová omezení (geoblokace, cenzura)...
Většina těchto systémů je pro nás tak samozřejmých, že je ani nevnímáme (zdravím všechny co mluví česky!), jsou pro nás prospěšné (škola je geniální způsob předávání informací z generace na generaci)
a často si ani nevšimneme, že nás mohou omezovat.
Omezení si všimneme, až když se narazíme na samotnou hranici daného systému, případně se ocitneme mimo něj.
Například čeština člověka hrozně omezuje v tom, že v cizině se s ní prakticky nedomluvíte, jejím prostřednictvím se dostanete pouze ke zlomku informací na internetu a v literatuře, navíc jí chybí slovní zásoba - názvy exotického ovoce a zeleniny (ba yue guo, cupuacu), meteorologických jevů, barev, rozlišování minulých časů a budoucích časů... V momentě kdy se naučíte nějaký netradiční jazyk, okamžitě se vám otevře přístup k obrovskému množství informací, umění a jinému stylu myšlení.
Podobně je to s internetem. Dokud si nepořídíte VPN nebo TOR, tak si ani nevšimnete jak moc je internet v Česku geoblokovaný. Bez VPN se nedostanete na mnohé zahraniční servery, internetové noviny, videotéky ani třeba stránky univerzit...
Být mimo systém je pro mě schopnost dostat se za jeho hranice, dostat se k tomu, co je mimo systémem.
