Ono to souvisí s vzájemným posunem nejen rolí může a ženy, ale i změnami ve vnímání svých rolí a degenaraci hodnotových žebříčků.
Bohužel, ojsud žen byl a bude, bez ohledu na feministické hnutí vždy pevně spjatý s muži. Tím je sdáno, že ochránci, lovci, hrdinové a bojovníci za čisté pohnutky metamorfovali v bazilišky, vyčůránky, podrazáky a parchanty, kteří hledí více do zrcadla, nežli na to, kterak podepřít svoji ženu v údělu.
Dříve by nějaký otevřený akt vůči ženě nebyl možný, protože by aktér věděl, že mu první kolemjdoucí MUŽ zaboří meč až po jílec do břicha, aniž by s kýmkoli diskutoval. Ztratila se tedy mužnost, jako taková a s tím i ta kouzelná ženskost, která vládla světu.
Osud žen je závislý pouze na jediném faktoru, a tím je jijí protějšek, tedy muž.
Pokud bych chtěl být ženou v dnešní doby, nehledal bych předsedu klubu hezounů, jak Se často pod feromonovým opojením děje, ale muže, který mne svými kvalitami provede životem tak, jak mi bude vhodné a příjemné.
Na druhou stranu, jako muž mám za morální povinnost, vytvořit ženušce takový domov a budoucnost, v které jí bude příjemné pobývat a nebude mít důvodů být smutná. Hanba by mne dohnala k seppuce, kdyby moje ženuška trpěla nedostatkem jakéhokoli rázu.
Za tyto benefity očekávám, že se na mne bude usmívat, jak to jen půjde, i když po mne najde pohozené ponožky, starou sekyrku na kuchynském stole, nebo nebude moci nalézt třetí klíče od druhého auta.
Jasně že bych se mohl jako drtivá většina mužů ověnčit věncem argumentů, proč není možné to, či ono, ovšem sám bych si nadělal do kapsy.Pokud totiž chcete, a chcete to hodně, dokážete cokoli.
A je jedno, jestli jste žena či můž.
