Garage Olimpo, film podle skutečné události, v době vlády vojenské diktatury v Argentině.
https://www.csfd.cz/film/98336-garage-olimpo/komentare/Něco k filmu.
Argentina za vlády Jorgeho Rafaela Videly.
Pozadí nástupu druhé vojenské junty během deseti let bylo
způsobeno mj. rozdělením argentinské společnosti, kterou rozdělovala
především výrazná postava poválečných dějin, generál Juan Domingo
Perón. Ideologie perónismu je sama založená na synkretické politice a
vyhýbá se pravolevému dělení. Peróna tak podporovala jak pravice, tak
levice. Byl celkem třikrát prezidentem, avšak mezi jeho druhým a třetím
termínem byla propast osmnácti let v exilu, navíc zemřel v úřadu. Vystřídala
jej jeho třetí žena Isabel Martínez de Perón, která musela čelit rozsáhlým
nepokojům v celé Argentině. Sílil totiž pravicový i levicový terorismus a
soupeření mezi nimi v zemi. Levicový terorismus představovala především
městská guerilla Montoneros a pravicový terorismus paramilitární jednotky
Alianza Anticomunista Argentina (AAA, Argentinská antikomunistická
aliance). K tomu se přidaly rozsáhlé ekonomické potíže a mezi pravicovou
částí armády to začalo vřít a netrvalo dlouho a 23. března 1976 byla
prezidentka Isabela Martínez de Perón svržena.
Původ a nástup k moci Jorgeho Rafaela Videly.
Jorge Rafael Videla se narodil 2. srpna 1925 v Mercedes na
předměstí argentinské metropole Buenos Aires do rodiny vojáka a také on
sám vystudoval vojenskou školu. Svou následnou kariéru spojil s armádou,
kde ovšem nestoupal nikterak strmě po kariérním žebříčku, jako tomu bylo u
jiných vojenských diktátorů. Až v roce 1971 získal hodnost brigádního
generála a podílel se na potlačování stávek. Zlom nastal až s prezidentkou
Martínez de Perón, kterou byl jmenován vrchním velitelem pozemních
ozbrojených sil. Po převratu se postavil do čela vojenské junty s jasným
cílem skoncovat s revolučním násilím a s terorismem.
Junta rozkázala okamžitě zrušit politické strany, parlament i odborové
organizace a zakázala stávky. I nadále trval konflikt mezi pravicovými a
levicovými bojůvkami, do kterého se represivní politikou přidala také armáda,
která se snažila zbavit Argentinu všeho levicového, a to i perónismu. Pro
období vlády tzv. Proceso de Reorganización Nacional (PRN, Národní
reorganizační proces), což bylo období vlády vojenské junty mezi lety 1976–
1983, se vžilo také označení guerra sucia neboli špinavá válka.
Vláda argentinské junty během špinavé války je známa jako jedna
z nejbrutálnějších v Jižní Americe. Také tato vláda spadala pod tajnou
operaci americké CIA, známou jako Operace Kondor a také ona
pronásledovala a mučila tisíce osob podezřelých z levicového či
perónistického aktivismu či napojení na extrémně levicové teroristické
guerilly. Již v prvním roce vojenské junty se sešly tzv. matky z Květnového
náměstí a žádaly po představitelích junty vysvětlení, kam zmizeli jejich
synové. Nejvíce právě rostl počet tzv. desaparecidos, neboli zmizelých. Pro
vládu PRN je typické právě vysoké číslo nezvěstných obětí.
Junta podezřelé pronásledovala, zatýkala, věznila i mučila a obrovské číslo lidí také zavraždila, nicméně spousta osob se dodnes ani nenašla, jejich těla byla totiž velmi často shazována z letadel do oceánu.
Nechvalně proslulá byla také síť tajných věznic a junta se „proslavila“
také řadou mučicích procesů. Běžné byly silné elektrické šoky, potápění
hlavy mezi exkrementy, sexuální násilí, ponižování, střídání teplot, simulace
poprav či trhání psy, kteří zaživa ukousávali kusy masa z těl obětí.
To vše bylo samozřejmě páchané s vědomím a podporou Spojených
států, které teprve nedávno oznámily, že zveřejní záznamy o spoustě
utajovaných procesů, únosů, mučení a vraždění. Současnému
argentinskému prezidentovi Mauriciu Macrimu bylo slíbeno Obamovou
administrativou odtajnění archivů CIA.
Na rozdíl od dalších vojenských diktatur v Jižní Americe ovšem
Videlův režim postrádal výraznější ekonomické úspěchy. Země se
zadlužovala, krachovaly banky.
Videlův režim postrádal ideologické zázemí, spojovala jej pouze nenávist k
levicovým ideologiím a antikomunismus či antiperónismus. Videla nebyl
charismatickým lídrem, ani neoplýval jakýmkoliv kultem osobnosti. Byl pouze
voják bez špetky charismatu, nežil nijak zvlášť okázalý život – ani v zemi
neexistoval žádný politický život. Legitimitu režimu se pokusili dodat Videlovi
následníci, v pozici lídra vojenské junta PRN se vystřídali celkem čtyři – po
Videlovi to byli Roberto Eduardo Viola, Leopoldo Galtieri a Reynaldo
Bignone. Za Galtieriho se Argentina pokusila posílit upadající vojenský režim
anexí Falklandských/Malvínských ostrovů, ovšem po krátkém a rázném
zásahu Velké Británie válku prohrála, navíc postrádala mezinárodní
podporu. Režim se definitivně zhroutil a došlo k vypsání svobodných voleb,
v nichž zvítězil Raúl Alfonsín . Argentina se ovšem
dále utápěla v ekonomické krizi, ze které ji dočasně vytáhl až pravicový
perónistický prezident Carlos Menem. Zločiny vojenské junty ovšem nebyly
příliš důsledně potrestány. Videla byl sice spolu s dalšími členy junty zatčen,
ovšem v roce 1989 byl propuštěn na základě amnestie. Znovu se dostal za
mříže až v roce 2007 a soud v roce 2010 potvrdil doživotí.
