naši předkové žili jinak. měli více času, netrávili tolik času mimo práci na poli.Měli stravu rozvrženou na více dílů. Jedli obiloviny, tvořené prosem, bérem, ovsem a pšenicí s pohankou. Základem stravy byly kaše, polévky, štouchané erteple, s mlíkem z kozy u chudých a kravským u movitějších.Zbytky a přebytky žralo prasátko, a hnůj zvířátek tvořil základ hnojení. Na podestýlku chodili děcka a staří do lesa, hrabalo se listí pod stromy a na krmení se sklízely větvičky listnatých stromů.Půda na erteple se střídala, něqkdy po dvou letech. Jeden rok brambory, druhý rok zahrádka, třetí rok úhor a pastvina.Před zoráním pod brambory se hojně na pozemku pálily větve, staré seno, hrabanka z lesa a někdy se i košárovalo.K pozemku se sedlák vracel nejdříve po pěti letech.Nebyly zdaleka takových výnosů, jako je dnes, brambory byly moučnaté, mrkve bledší, cibule menší.Každý barák měl více stromů ovoce, než dnes chápeme. Jablíčka pro lidi, i stromovou řepu strýmky pro zvířata, hrušky a švestky na povidla, sušení, i na pálení.Nebyl nevyužitý ani kousíček půdy, okrasné kousky zahrad byly vyjimkou u bohatších. Pěstovalo se vše, co člověk zvládl vypěstovat, uskladnit a co ho nutričně zajistilo.Zelí bylo základ, protože lidi chránilo před kurdějemi,a navíc, BRAMBORY A ZELÉ, ŽIVOBYTÍ CELÉ.
Pěstovala se kapusta, tuřín, někdy i krmná řepa, později i červená, mrkev, petržel, cibule všude hojně, po zrušení roboty i turek dýně, oves, kus pšenice , žita, na kopcích bér, italské žito, svatojánské.V každém stavení bez vyjimky byla koza, králíci, drůbež, mohovití drželi krávy i koně, a vše spolu fungovalo od ruchadla veverkových do druhé světové války.Takže bez zvířat se těžko uvažuje o starých praktikách, ...před válkou měl statek patnáct hektarů, osm krav s odchovem, dvě prasnice, čtyři kozy na mléko pro děcka a prasata, mléko od krav se prodávalo do mlékárny a lidem, pracovalo na statku šest až osm lidí dospělých a všechny děcka.Dvě páry koní zabezpečily práci i mimo sezonu, dopravu potřeboval každý, jako i orbu polí, které potřeboval i chalupník bez koní.
Bez půdy mohl žít jen úředník, nebo písař, nebo řemeslník. Půda byla vždy základ života.Znám v okolí několik lidí, kteří na brambory zorají vždy jiný kus louky, nebo sadu.Jako dříve a bez vyjimky to dělají organicky.....